na Blog.cz

Na začátku roku jsem si řekla, že takhle už to dál nejde a přece nebudu sedět sama celej večer na prdeli, cpát do sebe brambůrky a koukat na korejský seriály, který vám akorát pletou hlavu nesmyslama, že všichni chlapi mají úžasný břišáky a i když jim na 2 roky odletíte, tak vás stejně budou milovat. A tak jsem hledala nějaké cvičení, ale nebyla bych to já, kdybych si to nějak zkomplikovala.

Požadavky jsem měla jasné. Musí mě to bavit, tak abych po jedné lekci s tím nesekla (jako s pole dance, člověk si myslí, jak se chytne tyče a hned z něj bude striptérka a ono nic), tak jsem přemýšlela a přemýšlela a pak mě to napadlo...co takhle balet?! Hned jsem se svým geniálním nápadem běžela svěřit kamarádkám, co kdyby začaly na ten balet chodit se mnou. Tou dobou už jsem měla najitý kurz, všechny se na mě koukaly jako na blázna a ani moje přesvědčování, že to bude sranda nezabralo a tak jsem v kurzu skončila sama.

Ale tím to neskončilo. Po několika dotazech typu : TY děláš balet? (rodina, rozumějte, nejsem zrovna kandidátka na primabalerínu čtěte jsem tlustá) A co tam jako děláte? A máte ty sukýnky? A máte piškoty? (všichni ostatní). Rozhodla jsem se to sepsat, ať to máte hezky pohromadě.

Svoje baletní hodiny si odbývám v Akademii Adély Polleretové v Černé Labuti (mám to blízko z práce). Na první hodinu jsem přišla docela vyklepaná, i když jsem si před tím, v rámci shánění informací, něco přečetla a koukla na pár videí. Navíc jsme byla hrozně zvědavá, co za blázny se přihlásilo na balet jako já. A tak jsme na první hodiny ve věkovém rozmezí 16/17-50 (opravdu odhaduju) nacupitaly do sálu se zrcadly (pokaždé se leknu, když se tam vidím), kde nás přivítala usměvavá lektorka.

A abych odpověděla na dva dotazy - Ne, nemáme piškoty, vlastně všechny to zvládáme v ponožkách. Ne, nebaletíme v tylových sukýnkách, ale já mám legíny a tričko.

Hodina začíná rozcvičkou, kdy protahujeme svaly, i ty o kterých nevíte a které na konci hodiny vždycky bolí. To je ještě dobrý, vzpoměňte si na hodiny tělocviku. Potom se přesuneme k tyči a k těm nenáviděným zrcadlům. V té první hodině mi z francouzských názvů plavala hlava. Jediné, co jsem byla schopná si zapamatovat byl battement a to jen proto, že se to vyslovuje jako batmán, tedy pro mě Batman! Ale cvičení dělá mistra a už vím, co polovina těch pazvuků znamená.

Rozcvička u tyče bývá většinou i na představní nových kroků. Zrovna včera jsme dělali grand battement (vykopnete svoji nožku nahoru), nutno říct, že ten můj vypadá jako jete (které se dělá jen na 45°), protože výš mi to prostě nejde. Lektorká nás sleduje ostřížím zrakem, sem tam něco poopraví, sem tam dovysvětlí. Ale my jsme holky šikovný, chápeme rychle. Ovšem s tou elegancí jsem trošku na štíru Totiž čím víc prvků umíme, tím jsou kombinace delší, tím pádem složitější a to pak nevíte, jestli teda po třech batmanech máte dělat demi plié nebo relevé a jestli je ruka v pozici dva, nebo tři.

V další části hodiny opustíme tyč a velká většina toho, co mi šla jen díky tomu, že jsem se držla svého záchytného bodu (tyč) se přesune do volného prostoru (žádná tyč). A tady začíná ta pravá sranda. Jak nám naše lektorka stále opakuje, na noze musíme cítit tři body - palec, malíček a patu. Tyhle tři body zapustíme do podlahy a ony nás tam budou držet. V nejlepším případě. Spíš než jako labuť, vypadám jak smrk zmítaný silným větrem, když se tam v relevé klátím ze strany na stranu, ve snaze nenabít si tlamku. A pak ty ruce. Prý když to jde od lopatek, klidně můžete stát s roztaženýma rukama celé hodiny. Jak kdo, já po dvou vteřínách ztrácím cit.

V poslední části se hopsá. To je ta část, kdy vás bolí všechno a z labuťě je definitivně poleno. Nejspíš proto se u těch skoků nikdy netrefím do rytmu. Po tomhle následuje pokus o roznožku a úklona. Hezky si zatleskáme, že jsme to přežily a rozcházíme se domů. Zatím se mi nestalo, že by mě druhý den něco bolelo. Občas to trošku táhne, když musíte zapojit ty svaly, které tak dlouho nepoužíváte.

A to je vše. Tak doufám, že to zodpovědělo všechny vaše otázky. A třeba nakoplo, abyste se nebáli a zkusili to taky. Věřte mi, je to sranda.