A bylo to legendární (FF 2015)

15. července 2015 v 16:43 | lina |  Smysluplnější hlody
Můj první festival fantazie se dá popsat jen jako úspěch. Viděla a slyšela jsem toho mraky, stihla si zahrát jak deskovky, tak i videohry, seznámit se s pár lidma, popovídat si, nezbláznit se. Často jsem chodila na kávu, pila matcha tea, četla.





Den první - Jak jsem se skoro ztratila
Dokud jsem se neodstěhovala do Prahy, měla jsem naprosto dokonalej orientační smysl. V Paříži jsem se neztratila, v Londýně jsem se neztratila, ale jakmile jsem v Praze, veškerý můj orientační smysl je fuč. Sázka na jistotu tedy bylo objednat autobus, který mě dovezl rovnou z Prahy do Chotěboře, odjížděl z Černého mostu. A v tom se objevil první problém, odkud. Mapka mi byla na nic a tak jsem odchytla dvě slečny, které za sebou táhly kufry a zeptala se, zda nejedou na Festival Fantazie taky. Kupodivu jsem se trefila a tak jsme společně našly autobus, který nás dovezl až před kino a ještě před tím si pěkně popovídat J mimochodem svoji místenku jsem měla zapsáno pod číslem 13. Po tom, co jsem si vyzvedla vstupenku, vyfasovala náramek a ubytovenku, objevil se problém číslo dva. Kterým směrem je sakra můj hotel. Nikdo jaksi nebyl schopnej mě nasměrovat, tak jsem obešla školu, obchodní akademii a tam se objevil můj zachránce na bílém koni, který mě dovezl až na místo. Díky bohu za to. v pokoji už byla Lyra, se kterou jsem se domluvila na společném bydlení. Takže jsme vybalily a vyrazily sehnat něco k jídlu, vyhrálo to Tesco, které bylo samozřejmě na druhém konci Chotěboře (dodám, že to bylo poprvé a naposledy, co jsme tam byly). První "přednáška", kterou jsem absolvovala, byla o historii ffka a taky nám promítali nezapomenutelný krátký film Kačenka, kam se na to hrabou dnešní horrory.

Den druhý - Chrápání
Ve čtvrtek už začal nějaký ten celodenní program, počet lidí, se zvýšil a taky jsme zjistili, že naše spolubydlící chrápe. Den jsme začaly snídaní, protože snídaně je přece nejdůležitější jídlo dne, a jak lépe snídat, než s Harrym Potterem. Zopakovala jsem si první díl Forever. Další přednáška byla o Starkid, kteří dělali Potter Musical, zjistila jsem, že mají spoustu dalších úžasných projektů, které jsem neviděla a měla jsem. Zafangirlila si na Nejznámější z K-popu, fakt mi to chybělo, navíc tam opravdu byli všichni moji oblíbenci a dokonce s ukázkami. Nejhorší bylo, že v místnosti 33, kde se to odehrávalo, bylo tak 50 stupňů. Zašla jsem si na Muzikálové seriály, pár věcí, které jsem neviděla jsem tam taky objevila a samozřejmě tam byl SMASH! Kdo nemiluje Smash. V programu mě pak zaujala přednáška Neflix v ČR, ze které se nakonec vyklubala diskuze, zda teda Netflix by si v Čechách našel svoje příznivce, nebo by to tady naopak nedopadlo. Mimochodem, někdo tam zmínil něco jako ATLA film, nic takového neexistuje, jasný? Neexistuje!! Nejlepší přednáškou dne bylo Setkání anonymních serialoholiků, takovej ten pocit, že v tom prostě nejste sami a že amíci ruší jeden lepší seriál za druhým. A koupila jsem si plyšového Bezzubku, který se stal neocenitelným společníkem během celého festivalu.


Den třetí - Trolling
Vlastně jsem tenhle den, chtěla nadepsat nějak jinak, protože to byl jediný den, kdy jsem byla v kině dvakrát. Ale krásně nás tam vytrolili. První film, který jsem viděla, byl Chappie. Byl to taky ten jeden, který jsem neviděla v kině, jinak jsem měla samá repete. Chappie nezklamal, ale ani jsem z něj nebyla přehnaně nadšená, nevím, jestli jsem to byla jenom já nebo ještě někoho otravovaly ty přízvuky všech postav. Druhý byl Drákula, ten nový, a přesně tady nám na začátku pustili slide, že obsahuje poptitulkovou scénu, což mě docela překvapilo, protože už jsem na něm byla a žádná tam nebyla. No, ale na film jsem se koukla a zůstala sedět, jako ostatní, přece jenom, co kdyby tam něco proběhlo. Čekáme, čekáme a nic.
A teď k programu, snídaně opět proběhla s mysteriózním tikajícím zvukem. Pak jsem šla znesvěcovat Daleka pomocí růžové a zelené pastelky, a ač by to asi nechtěl slyšet, v tom vedru mi zachraňoval život, udělala jsem si z něj vějíř. Severská mytologie mě zajímá, takže jsem si nemohla nechat ujít Kruté severské bohy, stejně tak jsem pokračovala v jízdě se Zrušenými seriály. V pět to byl trošku problém, v ten moment, by se mi fakt hodil obraceč času, nakonec jsem skončila na Jak zabít upíra citronem, mimochodem, upíři jsou mezi námi. Na přednášce byli minimálně čtyři. Doporučuju nastudovat, jak se projevují a pak je patřičným způsobem zabít. Nejspíš budete potřebovat stádo koz, roští, citron, nějakou osiku, hloh a taky ostrou šavli, na všechno to řezání hlav. Po Drákulovi to bylo akorát tak, abych stihla vykládaní o tom, jak to chodí na zahraničních conech, tentokrát o Torchwoodu a zase jednou zjistila, že si prostě nemůžu vybrat seriál, jehož obsazení je v normálním životě normální, i když s Barrowmanem není nic normální. Na konec jsme zkusily i Asian party, ale na mě to bylo moc Big bang.


Den čtvrtý - LOL
Asi nemá cenu vám říkat, že jsme začaly snídaní, co? :D Po dobrém jídle jsme šly zkusit nějaké ty deskovky, když už máte tu možnost. Zahrály jsme si 6 bere a.k.a Krávy a Times Up s filmy, pěstovaly jsme bambus s Takenoko a skládaly hlavolamy s Ubongo, podle vlastních pravidel. Zašla jsem si na Mary Sue přednášku od Tess, která byla boží, akorát jediná fráze, kterou si pamatuju je "kopulující měsíc" a pár povídek, o kterých vím, že jsem je četla. Zajímavá byla Inspirace pro postavy v GoT, jak ty historické, všichni víme, že Martin to založil na Válce růží, ale on se nechal inspirovat i jejími protagonisty a potom mu tam vlezl i někdo fiktivní. Zašla jsem si na Korejské variety show, sic jsem tam neobjevila nic, na co bych nekoukala, ale moc jsem se bavila. No a pak přišla perla jménem FaCe ThE StRaNgE - fanfikce, která vás připraví o veškeré mozkové buňky. Ne vážně, vygůglete si to (ok...udělala jsem to za vás, protože jsem ďábel). Je to o upírce, co zjistí, že je čarodějka a tak se se svým nejlepším kamarádem Edwardem Cullenem vypraví do Bradavic, zbytek vám nebudu prozrazovat, protože bych vás o hodně připravila. Po tomhle mě bolelo břicho i tváře od smíchu ještě dlouho. Veselou notou jsem pak pokračovala na Fanvideích z GoT, myslím, že kozí znělku z hlavy nikdy nedostanu. No a nechala jsem si udělat hrníček, akorát neměli termo..ale já ho jednou získám!

Den pátý - Rande?
Ráno po snídani (čekal někdo něco jinýho?) jsem vlezla do sálu Poníconu na Méně známé animáky, no nakonec jsem dostala jen dva a to Strawberry shortcake a Regular show, na ten první koukat nehodlám, opravdu mi není pět, ale Regular show by se mi i líbila, protože i když je to prezentovaný jako seriál pro děti, není. Mrzelo mě, že jsem si nemohla vyrobit hůlku, ale bylo tam tolik lidí, že by se na mě asi nedostalo, tak jsem odběhla na Britské seriálové klenoty, musím se kouknout na Vicious! How will it all end byla zajímavá diskuze v angličtině (já teda nediskutovala) na téma, jak celá sága písně ledu a ohně skončí. Bude velká bitka, všichni na ni čekají, takže jestli ne, bude zle. Potom jsem zůstala na Hře o trůny - Zvítězíš nebo zemřeš, je vám jasný, že jsem zemřela, že jo? Jinak to byla skvěle vymyšlená hra, kdy jsme lítali od jednoho questu, ke druhému a já nejčastěji končila na ošetřovně, kde se jako rekonvalescence dělali dřepy! Po tom, co jsem jich měla udělat padesát, jsem to prostě vzdala. Naplánované jsem měla Seriálové bingo, ze kterého byl nakonec seriálový kvíz, který jsem vyhrála! Muhahahaha! Na vtipné vlně GoT jsem pokračovala i tenhle den, takže Plíseň ledu a ohně byla jasná volba. You know nothing John Snow je nesmrtelné. Novej Hercules s Dwaynem "Rockem" Johnsnem se dá brát jedině jako parodie, pak je to docela dobrej film. Taky jsme si zahrály nějaké videohry, dokonce jsem sportovala, tenis, lukostřelba nebo jsme si zatancovaly s Wii. No a večer se konal Speedating, popravdě jsem byla překvapená účastí, jak na té holčíčí straně, tak i na té opačné. A bavila jsem se, tři minuty jsou opravdu málo na popovídání, zvlášť když se rozkecáte. To já umím. Navíc jsme všichni měli přezdívky podle Harry Pottera, takže se u mého stolečku vystřídala celá Weasliovic famílie a já tam seděla pod jménem Rita.



Den šestý - FML
Po snídani jsme se potěšily pohledem na Toma Hiddlestona a Benedicta Cumberbatche, rozhodně to stálo zato. Pak jsem si odskočila na Royals (odtud to FML) celou dobu jsem měla tendence křičet, že William Moseley je přece Angličan, takže britštější už asi být nemůže, ale zdržela jsem se komentáře. No bylo vidět, že přednášejícím se ten seriál asi líbil, snad jsem to z toho pochopila dobře. Je fakt, že dávat přezdívky postavám je opravdu univerzální věc. Z novinek v anime 2015 jsem zatím viděla jen dvě a citelně mi tam chybělo Kyoukai no Rinne, to vážně nikdo nechápe genialitu tohohle anime? Vážně nikdo? A na nejlepších scénách ze SPN jsem zjistila, že to, co já považuju za nejlepší scény asi nejsou ty nejlepší, aneb tisíc lidí tisíc chutí, ale bylo milé (a smutné) si některé věci připomenout. A taky jsem zjistila, že si všichni myslí, že prvních pět řad je ok a zbytek stojí za starou bačkoru (zkuste se hádat!). Poslední pondělní přednáška byla o bizardních pohádkových adaptacích, které byly opravdu…creepy. Jako ta Karkulka s Christinou Richi, mám husí kůži, jen když na to vzpomínám.


Den sedmý - Poslední snídaně
Ne, že by snídaně zrušily. To ne…jen Potterfan prostě končil a s ním i jejich boží rána. Si pak člověk uvědomil, že ráno si bude muset sehnat jídlo sám a radši si vzal ještě jeden rohlík, jen tak pro jistotu. Zkusila jsem si Kvíz Harry Potterovských hlášek, no měla jsem 60 bodů z 90, kdo mluví jsem poznala, ve kterým filmu to bylo jsem taky ještě dávala, ale v jaké situaci to bylo, tak to už tak nešlo. Fantastická zoologie mi představila hned několik roztomilých potvůrek. Pak jsem si zaskočila na Tennant Tuesday, protože Tennant. Protože jsem tak trochu sledovala situaci s dabingem, zašla jsem si na Dabingovou krizi - rok poté, což byla zase diskuze (ve které jsem nediskutovala), ovšem vyplynulo z toho, že dabing je, byl a bude. Nejspíš se s tím budeme muset smířit. Proč se nám líbí CW bylo vlastně o tom, že všechno, co kdy CW vyprodukovala je guilty pleasure a proto to tak milujeme. Mimochodem Stephen Amell a Robbie Amell jsou BRATRANCI, ne bráchové (know your facts people!). Ukázky z Hollow Crown jsem si opravdu užila, Hiddleston for life :D No a večer se promítal Jurský park svět, takže kde jinde jsem mohla být. Stejně je ten film boží. Potom jsme zkusily 80.-90. Party, ale nikdo tam nebyl, protože byli všichni na Křiklanově večírku, kde jsme nakonec skončily a zůstaly tam skoro do tří, jenže když jsme vylezly a chtěly zpátky na hotel strhla se obrovská bouře, takže do postele jsme se dostaly kolem čtvrté. Což mě přivádí k osmému dni.


Den osmý - Po bouři
Když jdete spát ve čtyři a vstáváte v devět, dovedete si představit, jak jsem vypadala ráno. Začala jsem festivalovat až ve tři, Mušketýry. Dokonce jsme tam měli i muže za scénou, takže historky z natáčení included. Je fajn vědět, že Mušketýři mají docela fandom. Nasbírala jsem nějaké Webseriálové tipy, třeba Frankenstein M.D., od lidí, co dělali Lizzie Bennet Diaries (kdo neviděl, okamžitě napravit!). Na Merlin/Artuš přehlídce videí bylo jasný, že ať už ty dva řeknou cokoliv, fanoušci fanynky slyší "Miluju tě" a "Já tě taky miluju". Pak jsem utekla na Disney princezny a viděla tu odpornost, kterou nazývají makeover, fuj teda Disney. A pořád si myslím, že by Kuzco měl být Disney princezna, aspoň neoficiální. Unavené jsme si daly konvičku čaje v čajoffně a pak se promítali Kingsmeni. Stejně je to nejlepší film, který se letos promítal v kině. A tím to pro nás ve středu skončilo, dovlekly jsme se do hotelu a usnuly.




Den devátý - Britcon
Anebo jak jsem se superhrdinou začala a skončila, ale stihla jsem toho spoustu mezitím. Ten první byl Flash. Bloopers and behind the scenes s Merlinem byl skvělý, Bradleyho deníčky z natáčení, gag reel. Pak jsem zůstala v místnosti Britconu na Humans, kde hraje Colin Morgan. Po rychlé svačince jsem zašla na kvíz Uhádni epizodu z Merlina. Byl takový komorní, takže jsme kvízovali a povídali, vyhráli vlastně všichni. Abych těch soutěží neměla málo, byla jsem na Disney Challenge a na tohle se dá říct jen Shame! Shame! Shame! Tak jsem si spravila náladu dalšími rolemi Bradleyho Jamese, ono jich moc není, takže můj seznam se moc nerozšiřoval. Šla se zasmát na Zábavného Jackieho Chana. Po pauze jsem šla na Tak jde čas s Batmanem, s tím, že zjistím, kde s Batmanem začít a dozvěděla jsem se, že ono je to vlastně jedno (tak jako asi úplně ne, že ale v naší republice jo), protože je to Batman. A z Artušovských legend, kde se probírala ta známá versus ta jak je nám podaná ve filmech a seriálu, jsem utekla na Avengers.

Den desátý - Historicky
Ráno jsem si šla vyrobit nějaký ten šperk, tak jsem si dovezla medailonek s Sherlockem a náušnice s modrou budkou. Zašla se podívat co chystá v komiksově filmové světě - spousta věcí, jako fakt, o některých jsem věděla, o některých ne, ale popravdě, po tom traileru na Fantastickou 4 (tu novou teď) sem ji vyškrtla ze seznamu filmů, na které půjdu do kina. No a pak jsem šla na Úvod do Zeměplochy, vtipné bylo, že na úvodu už všichni Zeměplochu znali, ale tak bylo fajn si připomenout kdy, jak a proč. Period dramas přednášela slečna v krásném kostýmu, myslím to byla Jana Eyre s Ruth Wilson. Představila nám všechny možné různé adaptace románů od Austenové, Brontë a Gaskellové. Z historie jsem si odskočila na To nejlepší nejlepší z Johna Olivera a pak do fantasy světa Železného druida, trochu mě to nakoplo, abych se k tomu vrátila a konečně si to přečetla. Pak mě čekal návrat zpět do historie, i když tentokrát se těmi špatnými adaptacemi na Austeová rotuje. Zeměplošká kuchyně je nejen rozmanitá, ale i vtipná, jak jsem zjistila, na přednášce o Zeměplošských dobrotách. Myslím, že na jahodového klátila jen tak nezapomenu. Představila jsem si to…nikdy na to nezapomenu. Poslední přednášky jsem byla na Star Treku, týkaly se Williama Shattnera, věděli jste, že zpívá? Já ne a byla jsem šťastněj člověk. A ta druhá byla o Leonardu Nimoyovi, jenže jsem byla tak unavená, že jsem spíš spala, než poslouchala.


Den jedenáctý - Infantilní zeměpolocha
Na tenhle den se ke mně připojila Polgara. Zatáhla jsem ji na Sing along with Galavant, pokračování komiksových filmů, výhledově do roku asi 3000, jak jsem tak vypozorovala. Klub Terryho Pratchetta se představil na vlastní přednášce a jsem docela v pokušení se přihlásit. Taky jsem si zašla na další Mary Sue, tentokrát ty Star Trekové, které očividně pojmenovaly celý fenomén. Tanec v period dramas nám osvěžily rytmy Bollywoodu. Stejně tak, jako že BBC má vlastně dohromady tak 3 herce, které recykluje stále dohromady, nezpomenutelný vodní ninja Athos Darcy. Nebo jak se celé obsazení Rozumu a citu potkalo v Bradavicích. Potom jsme trošku filozofovali nad ženami na Zeměploše a rozmýšleli, kterého zeměplošského mazlíčka si pořídit. Richard Coyle je stále úžasný v Zaslané poště, že to prostě nešlo nevynechat a pak jsme zamířili blbnout na Infantilní diskotéku. Tancovali jsme až do konce, tedy tak do tří. Pak nás poslali spát.



Den dvanáctý - odjezd
Jestli vás někdy zajímalo, jak vypadá zombie apokalypsa, stačí se pohybovat na festivalu relativné ráno a poslední den. Všichni vypadají značně přešle, drží svoje kelímky s kávou a hýbají se, co nejméně. Čekání na autobus nám zkrátil Galavant a ve tři hodiny jsme vyrazili zpátky směr Praha.
No tak zase příští rok!

Pac a pusu
lina
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama