Ten poslední a lepší rok

24. září 2012 v 19:55 | lina |  Jednorázovky
Žeby můj velkolepý návrat? No úplně ono to není, ale na rozepsání?
Jsem s ní spokojená :D

Tákže Sirius, Mařenka a já xD Mám říkat víc? Doufám, že se aspoň někomu bude líbit...




"Tak jdeme na to," řekla Emma a protlačila vozík skrz přepážku na nádraží.

Letos to bylo naposledy a letos to bude jiné. Tenhle rok se konečně ukáže ta Emma Bennetová, kterou celá léta schovávala. Ta odvážná nenucená slečna, plná radosti ze života s krásným úsměvem. Zvědavě se rozhlížela kolem sebe. Prváci vyděšeně koukali a starší ročníky se pošklebovali, ti co, jeli naposledy si melancholicky prohlíželi červenou lokomotivu vlaku, který je odveze do Bradavic a pak zase zpátky. Zpátky k životu, který si ještě nikdo neuměl představit.

Emma popadla své kufry a namířila si to k poslednímu vagónu. Vždycky tam chtěla sedět. Poslední vagon byl symbolem popularity a akce. A hlavně mu dominovali Poberti. Parta z Nebelvíru, který přinášela utrpení učitelům a nekonečnou legraci studentům. Emma se těšila, co budou tento rok provádět. Vlastně ani nevěděla, jestli si jí někdy všimli. Nikdy nebyla premiantkou, jako Lily Evansová, takže vše jen pozorovala zpovzdálí.

"Tentokrát ne!" zamumlala nahlas.

"Říkala jsi něco?" ozvalo se za ní. Emma se s úsměvem otočila.

"Tentokrát to bude jiné," řekla a zmizela ve vagonu, najít prázdné kupé.

***

Sirius Black stál na nástupišti, jako by do něj uhodil blesk. Dívka jeho snů se na něj právě usmála tak kouzelně, že nebyl schopen slova.

"Tichošlape, uletěly ti včely?" drcnul do něj James.

"Já..já…," koktal.

"Bože, Blacku! Tobě vážně došla řeč," komentoval to překvapeně.

"Uviděl jsi ducha?" zeptal se.

"Ne, Emmu," odpověděl mu. James se pro sebe usmál.

Jeho záletný přítel trpěl neopětovanou láskou k třídní myšce. Vlastně to začalo v pátém ročníku, kdy Sirius, budující si svou pověst, prováděl nepřístojnosti s jednou starší studentkou ve výklenku na košťata. Zaujatý tou činností si nevšiml přibíhajícího Filche. Za to krasavice ano a tak tam nechala Siriuse stát s kalhotami u kolenou a elegantně se vypařila. Mladý Donchuan se sebral a začal klopýtat, když tu se otevřely dveře dívčí umývárny a z nich vyšla Emma Bennetová. Ostrým zrakem zhodnotila situaci a nechala Siriuse, aby se schoval uvnitř. Pak mu dokonce řekla, že vzduch je čistý. Byl to jediný hrdinský čin, který Emma kdy udělala. A ona na něj možná zapomněla, jenže Sirius ne.

Hýčkal si tuhle vzpomínku, jako drahokam a jak čas plynul, jeho póza školního Cassanovi nabyla netušených rozměrů. A i když většina jeho kousků nebyla ani zdaleka pravdivá, bylo vidět, že Emma jim věří a zařadila se tak do kategorie nevinných duší, které se jeho kousky sice bavily, ale nechtěly s ním mít nic společného. A to byla pro Siriuse rána. Sám sebe přesvědčil, že Emma je pro něj příliš dobrá. Jenže tohle byl poslední rok. A ten všechno mění.

***

Emma seděla u okna, v prázdném kupé v mazáckem posledním vagonu a sledovala ubíhající krajinu. Najednou se na chodbě ozval hluk. Asi jídelní vozík, pomyslela si a otevřela. Jen co to udělala, někdo ji srazil k zemi.

"Siriusi. To už jsi tak zoufalý, že holky musíš srážet k zemi?" ozvalo se kdesi nad Emminou hlavou, která zvědavě otevřela oči. Střetla se s šedým pohledem Siriuse Blacka. Vypadal hrozně vyděšeně a odskočil od ní, tak rychle, jakoby ho popálila.

"Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně a prohlížel si ji.

"Určitě," odpověděla mu.

"Vidím, že máš prázdné kupé. Co kdybychom se sem přestěhovali? U nás je trošku plno," navrhl James. Emma si byla jistá, že na něj druhý mladík udělal neslušný posunek, ale jako nová osobnost se to rozhodla nekomentovat.

"Budete vítání," odpověděla na jeho návrh s úsměvem.

"Skvělé," řekl James a mnul si ruce.

"Skočím pro věci, ty tu počkej, co kdyby někdo přišel a chtěl to tu obsadit," přikázal Siriusovi, který za ním nevěřícně hleděl.

"Je vždycky takový?" zeptala se Emma.

"Jen, když něco chystá," odpověděl jí Sirius a obrátil se k ní.

Jednou ho zachránila před Filchem, zajímalo ji, jestli si to ještě pamatuje. Pravděpodobně ne, dle jeho eskapád.

"Já jsem Emma," představila a podala mu ruku.

"Já vím," řekl zastřeným hlasem a trochu si ji přitáhl k sobě. Vzduch v kupé zapraskal napětím.

"Já..ehm…to je fajn…když jsme spolu ve třídě a tak," vysoukala ze sebe Emma a v duchu se fackovala. Ona přece není ten typ, co podlehne prvnímu svůdníkovi, kterého potká. Sirius se líně usmál, jakoby věděl, co se jí honí hlavou. Očividně je, pomyslela si Emma, když mu úsměv oplatila.

"Je hezké, že se seznamujete, já jsem James," přerušil kouzlo okamžiku. Za ním stál Remus a culil se, což bylo velmi zvláštní a Peter, který měl plnou náruč jídla. Při pohledu na jídlo Emmě zakručelo v žaludku. Kluci se na ni zvláštně podívali.

"Čekala jsem na vozík, ještě nepřijel. Tady vzadu je to tak jiné," řekla na vysvětlenou a vrátila se ke svému místu u okna. Sirius mezitím vyrval Petrovi čokoládovou žabku a usadil se vedle ní. "Tady," podal jí ji.

Emma ji vděčně přijala, vážně měla hlad. "Vozík tu bude co nevidět, pak ti koupím co budeš chtít," řekl Sirius a Emma se na něj překvapeně podívala. "Pak si koupíš, co budeš chtít," opravil se.

***

James s Remusem se v duchu váleli smíchy. Bylo nezvyklé vidět jinak sebevědomého Siriuse, takhle tápajícího a nervózního. A upřímně si mysleli, že Emma by s nimi byla zajedno. Kdyby ovšem tušila povahu pravých citů, které k ní Sirius chová. Ještě než přijel vozík s jídlem, se Sirius vyptával Emmy, co by si dala a ona mu ochotně vyjmenovala všelijaké pochoutky. Pak to všechno koupil a její protesty umlčel tím, že stejně je nechala u sebe v kupé, tak jí to nějak musí oplatit. A to, že ji nakrmí, je to nejmenší. Emma se nervózně podíval na Siriuse, který seděl vedle ní a zíral. Jinak se to říct prostě nedalo - zíral.

"Ehm," odkašlala si. "Těšíte se na poslední rok?" zeptala se kluků a přinutila se odvrátit pohled od podmanivých šedých očí.

"Padá na mě melancholie," řekl teatrálně James.

"Někteří se možná vrátí, jako učitelé," podotkla Emma.

"To ne. Zničil bych si navždy pověst záškodníka, kdybych se vrátil do školy, jako velevážený profesor Potter," odmítl její návrh.

"Já ale neřekla, že bys to mohl být ty," odsekla Emma a Sirius vedle ní zachrochtal.

"Takže ty chceš učit?" zeptal se Sirius Emmy a ta vážně přikývla.

"Přijde mi to jako důležité povolání s posláním. Učit hodnoty budoucí kouzelníky a čarodějky," odůvodnila si to. Remus kýval.

"Vlastně jsem měl podobný nápad," svěřil se.

"Moony! To nám nemůžeš udělat," vykřikl James. Emma se rozesmála. Cesta vlakem jí uběhla, jako nic s jejími společníky. I pře vzájemné škádlení a napadání bylo vidět, že se mají rádi. Emma jim tak trochu záviděla. Ale letošní rok se to všechno obrátí, pak si melancholicky povzdechla a vystoupila z vlaku.

***

Sirius zářil jako žárovka na vánočním stromečku. "Myslím, že dneska nebudeme muset v pokoji svítit," rýpl si James, ale usmál se. Hodiny strávené s Emmou ve vlaku ho ujistily, že to není žádná prostoduchá žába a ač to Sirius nedával najevo, sám překypoval inteligencí a nějaká vypatlaná slepice by ho jen ubíjela.

"Musíme si vedle ní sednout na hostině!" vyhrkl najednou a začal se prodírat zástupem dopředu.

"Tichošlápku! Počkej přece," snažil se ho dohonit James a podařilo se mu vrazit do Lily Evansové.

"Skvělé, Pottere, v tomhle roce jsi změnil taktiku? Začínáš tím, že se na mě vrhneš?" vyjela na něj podrážděně.

"Promiň, Lily," omluvil se rychle, pomohl jí vstát a zmizel v davu. Zrzka za ním nechápavě zírala a všechen hněv, který v sobě celé léto úspěšně pěstovala, zmizel, jako mávnutím kouzelného proutku.

***

Jen co se usadili za školní lavice, začali je učitelé strašit s OVCE. Takže i slavní Pobertové trávili většinu svého volného času v knihovně a snažili se ukořistit potřebné knihy dřív než všichni ostatní. Což se jim i párkrát podařilo. Emma stála u police s knihami a snažila se natáhnout ruku co nejvýš, ale stejně byla pořád hodně nízko a schůdky, které měli těm menším usnadňovat hledání byly v nedohlednu. Emma se rozhlédla a zkusila povyskočit.

"Co hledáš?" ozvalo se za ní.

"Já…Tisíc jedovatých rostlin a kde je najít," zamumlala a otočila se tváří v tvář Siriusovi.

"Chystáš se někoho otrávit?" zeptal se.

"Ne, je to na úkol do bylinkářství…," začala vysvětlovat a pak jí došlo, že Sirius má bylinkářství taky a že ta jeho poznámka byl pravděpodobně vtip a celá krvavě zrudla. Sirius byl tak galantní, ž to nijak nekomentoval, ba sundal příslušnou knihu z regálu, protože byl o dobrých 20 centimetrů vyšší než Emma (o které se vždycky říkalo, že je prostě trpaslík), jenže z ruky ji nedal.

"Vlastně jsem měl v plánu ho psát taky, takže by ti nevadilo...hmm…dělat ho se mnou? Protože pokud vím, je tady to vydání jen jednou a bylo by hloupé, kdyby si ho půjčil jeden a pak ho šel zase vracet a pak by si ho půjčil ten druhý a zabralo by to spoustu času, protože si myslím, že ta kniha je plná nedocenitelných informací a my přece chceme, aby ten úkol byl dokonalý, že…," začal blábolit. Emma se ztratila někde u slov se mnou.

"Přestaň!" vykřikla a položila mu, naprosto neuváženě, ruku na ústa. Sirius rychle zmlkl a vytřeštil na ni oči.

"Budu ráda, když ten úkol napíšeme spolu," dodala a ruku stáhla. Pak se obrátila na podpatku a v duchu si nadávalo do idiotů. Sirius poslušně klusal za ní, když šla ke stolům.

"Hmm, směl bych si půjčit pergamen? Chtěl jsem ten úkol psát u nás ve společenské místnosti, ale když se dělíme o knihu," řekl nejistě.

"Jasně," odpověděla mu a podala mu jednu ruličku.

"Bude to stačit?" zeptal se.

"Jistě, je přesně 15 palců dlouhý, měřila jsem to," odpověděla Emma a otevřela knihu. Pak vytáhla dva brky, další pergamen a obyčejný papír.

"To je na výpisky a koncept," vysvětlila. Sirius na ni třeštil oči. Takhle se nepřipravovala ani Evansová, to mohl potvrdit, protože po tom, co konečně řekla Jamesovi ano, ji měl možnost pozorovat. Protože Lily a James byli k sobě doslova přilepení! Někdy to bylo až nechutné a Siriuse to zraňovalo, protože Emma od nich vždycky seděla v bezpečné vzdálenosti. Unikl mu tichý povzdech a přilákalal, tak dívčin pohled.

"Děje se něco?" zeptala se zvědavě.

"Ne! Takže, já budu hledat a ty zapisovat?" navrhl. Emma přikývla.

***

Když Sirius odcházel mě pocit, že se vznáší metr nad zemí. Emma byla prostě chytrá, sladká a on ji miloval. Z úkolu oba dostali vynikající a Sirius se rozhodl, že to spolu oslaví. Druhý den ráno, tak poslal sovu, která Emmě u snídaně donesla formálně psané pozvání na pozdní večeři. Emma se neodvažovala dýchat. Na co si ten Sirius hraje? Chce ji do sbírky úlovků? Někdo jí říkal, že si schovává kalhotky svých obětí, ale Emma tomu odmítala uvěřit. A rozhodně nechtěla být další v řadě. Ale když už chtěla velmi rázně odmítnout, vzpomněla si na svoje rozhodnutí - letos je to přece naposledy. Pak Siriuse Blacka už nikdy neuvidí a když si může užívat on, proč by nemohla ona? Nakonec, je to jen večeře.

***

Emma se zkoumavě prohlížela v zrcadle. Na světlo boží vytáhla žluté šaty a vlasy si stáhla do vysokého culíku, celé to pak korunovala černým svetrem. "Vypadám jako vosa," řekla svému odrazu, pak pokrčila rameny a vyplížila se z ložnice.

"Tichošlape, jestli budeš v té koupelně ještě deset minut, přijdeš pozdě a Emma se na tebe vykašle," zařval na svého přítele James a Lily se zachichotala.

"Vážně, Siriusi. Jsi tam skoro hodinu, líp už vypadat nemůžeš," řekla.

"Siriusi?" zaklepala pak na dveře.

"Jamesi, tohle je divné," otočila se Lily na svého přítele.

***

Emma čekala na domluveném místě hodinu. Asi po deseti minutách si začala říkat, že Siriuse zabije. Po dvaceti už měla vymyšleno asi milion způsobů, jak by to mohla provést aniž by si toho někdo všiml. Za 45 minut jí to připadalo hrozně absurdní. Někdo si z ní vystřelil a teď se někde za rohem chechtá na její účet. Vůbec by se nedivila, kdyby to byl samotný Sirius s tou jeho partu Pitomců. Po hodině se odlepila od parapetu okna a zraněná, naštvaná a s vražednou náladou se vydala zpět do věže. Žluté šaty ze sebe doslova strhala a chvíli přemýšlela o rituálním upálení. A zadusila v sobě všechny city, které se Siriusovi podařilo probudit.

***


"Emmo!" zavolal na ni Sirius druhého dne odpoledne. Emma ho sjela opovržlivým pohledem a pak ho okázale ignorovala.

"Emmo, prosím, nech si to vysvětlit," zaprosil. "Nemám zájem. Pobavil ses, Blacku? Když jsem tam čekala, jako blbec? Rozhodně to muselo být směšné. Myslíš, že jsem se taky bavila? Můžu ti říct, že ne! Vůbec. A když už jsme u toho, už namě nemluv, prosím!" zaječela na něj.

Na chvíli ji zarazil ten jeho zraněný výraz, ale co! To ona byla ta podvedená a zraněná. On si očividně užíval v jiném hnízdečku.

***

"Neposlechla si mě. Co mám teď dělat?" zeptal se Sirius. James se tak trochu ušklíbl. Ale Lily ho politovala.

"Na druhou stranu Emmu dokonale chápu, žádná holka by nebyla ráda, kdyby ji někdo nechal čekat," pokrčila rameny.

"Ale já to neudělal schválně!" ohradil se Sirius. To byla pravda. Možná to byl osud, ale Sirius ve své nadšenosti včera uklouzl na mádle v koupelně, nešťastně upadl a narazil hlavou o kohoutek, takže zbytek noci strávil na ošetřovně s otřesem mozku a střídavém bezvědomí. Jenže to Emma nevěděla a podle toho, jak se v dalších dnech chovala, ani se dozvědět nemohla.

"Lily, zkus s ní promluvit! Jako holka s holkou," zažebronil nakonec Sirius po sérii neúspěšných pokusů se k Emmě přiblížit. Lily mu na to kývla.

***


"Ahoj Emmo," pozdravila ji v knihovně, kterou vybrala, jako místo konfrontace.

"Lily, potřebuješ něco?" zeptala se jí. Lily se usmála, Emma se jí začínala líbit, za prvé - dokázala dostat Siriuse na kolena a za druhé - rozhodně dlouho nechodila kolem horké kaše.

"Je fajn, jak je Sirius zase na nohou, vzhledem k tomu, co ho potkalo," nahodila Lily. Emma zastříhala ušima, ale dál dívku ignorovala. Hezký plán, Blacku, poslat za sebe orodovat ženskou.

"No vážně, narazit si palici o kohoutek snad dokáže jen on," zasmála se Lily potěšená, že Emma poslouchá.

"Docela jsme o něj s Jamesem měli strach, jak jsme ho vláčeli na ošetřovnu," mlela si dál svou a Emma drtila v ruce brk.

"A je teď…v pořádku?" zeptala se tiše.

"Na to se ho budeš muset zeptat sama," odpověděla jí Lily a se spokojeným úsměvem odkráčela.

****


"To bylo ubohé, jak jsi poslal Lily," řekla na úvod Emma, když Siriuse našla.

"Mě jsi poslouchat nechtěla, musel jsem zkusit něco jiného,"odpověděl opatrně.

"A kdyby to nevyšlo?"

"Unesl bych tě, držel tě zavřenou, dokud bys nepochopila, že tě miluju a za to zkažené rande se opravdu omlouvám," rozohnil se.

"Máš jizvu?" zeptala se Emma a zvědavě na něj koukala.

"Jo obrovskou! Tady!" natočil se a odhrnul si vlasy.

"Vypadá to bolestivě," řekla a naklonila se k němu. Z náhlého popudu ho pak políbila.

"Lepší?" zeptala se s rošťáckým úsměvem.

"Mnohem," řekl Sirius a líně se usmál. Pak popadl Emmu do náruče a zatočil s ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ayamee Ayamee | Web | 24. září 2012 v 21:28 | Reagovat

To bolo milé, páčilo sa mi to :) Joj, dlho som nečítala žiadnu HP FF, padlo mi to dobre :)

2 lina lina | 26. září 2012 v 9:03 | Reagovat

[1]: Děkuji ti dobrá vílo:)

3 Delly Delly | Web | 28. září 2012 v 10:49 | Reagovat

Tak toto se mi líbilo :-) Bylo to milé, krásně zpracované a úžasně napsané :-) Strašně se mi líbí tvůj styl psaní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama