16. kapitola

5. dubna 2012 v 19:24 | lina |  Key to the Atlantis


Pergamos znuděně sledoval moře, když ho Lissa našla.

"Můžeš mi vysvětlit, co se to s tebou děje?" zeptala se.

"Kdybych to věděl," povzdechl si.

"Pergame, to tě to tak vzalo? Že unesli tu maličkou?" zkusila to, ale jeho plamenný pohled ji přesvědčil o opaku.

"To co jsem s ní měl udělat, jsem splnil. Byla v bezpečí v pevnosti. To její vlastní pitomost ji přivedla tam, kde je!" řekl rozčileně. Takže ti na ní přece jenom záleží, pomyslela si Lissa, ale nahlas nic neřekl.

"A ještě na něco jsem se chtěla zeptat," začala, "to, že víš i bez mapy, kam jedeme… je divné," řekla pomalu.

"Na tohle ti taky nemůžu odpovědět, ale jedna má část, to prostě ví. Ví přesně kam jet, co dělat. A taky ví, že potřebuje tu malou. Jinak je náš svět ztracen," odpověděl.

***

Zariaspa pročítal staré spisy a dělal si poznámky na kousek pergamenu.

"Chlapče," ozvalo se za ním.

"Tati," vykřikl a pustil knihu. Objal starého muže, který kdysi býval mocným bohem a který stále je jeho otcem.

"Zase ležíš v těch starých spisech? Co se tam snažíš najít?" zeptal se ho.

"Odpovědi," řekl Zariaspa vyhýbavě a strčil si kousek pergamenu za pásek.

"Potěš starého muže a vyprávěj mi, co se děje na zemi." Tohe byla jejich oblíbená činnost, zariaspa vyprávě a otec mu na oplátku sděloval informace o starých časech. O časech, kdy jeho matka byla ještě Královnou a jeho manželkou.

"Na jihu začali uctívat nového boha," řekl opatrně. "Pošetilci! Čím více jich vytvoří, tím snadnější to pak pro ni bude," odfrkl si Artacon.

"Možná bys měl vystoupit a říct jim to. Říct, že by měli znovu začít věřit starému náboženství, byli by silnější," navrhl Zariaspa.

"Ne, chlapče. Lidé nezačnou věřit něčemu, co zemřelo už dávno. Potřebují nové jistoty a to je zároveň oslabuje," odpověděl mu otec. "

Proto ji musím zničit, dřív, než to udělá ona a zavládne Chaos," řekl Zariaspa ledově.

***

Na moři zuřila bouře a s lodí si pohrávali vysoké vlny. "Všichni tady umřeme," kvílel Cerasus a vzápětí se vyzvracel do kbelíku.

"To je tak nechutné," postěžovala si Sidonie, která královsky trůnila na posteli. Navenek zachovávala svoji pózu, ale uvnitř jí hlodaly obavy.

Jak ten kluk může vědět, kam jedou? Odhalil ji? Má mapu a neřekl to tomu úředníkovi? Má Cerasus mapu a neřekli to jí? Podezírají ji? Ale ne, jak by mohli. Byla opatrná.

Pomalu se zvedla z postele a přešla kolem zvracejícího muže ke svému zavazadlu. Měla by své paní oznámi, že jedou na Atlantidu. Možná by změnila své plány a byla by víc opatrná. Sidonie vytáhla zrcátko. Loď se zhoupla. Vstávající Cerasus zakopl o kbelík a svalil se na Sidonii. Zvuk rozbíjejícího se skla skryla další vlna, která se přelila přes bárku.

***

Styx trpělivě čekal před zrcadlem a poklepával prsty na opěradle. Pellina hračka, Daine, se už pět dní neohlásila. A Noc dvou úplňků byla už za dva dny. Museli ji nějak odradit. Trochu to promyslet, mít lepší plán. Najednou se plocha zrcadla zavlnila a pak praskla. Styx vyskočil z křesla. Něco nebylo v pořádku.

***

"Našel jsem to!" vykřikl Zariaspa do ticha knihovny otcova zámku.

"Našel jsi co?" zeptal se ho jeho bratr. Otcovi potomci s lidskou manželkou sice měli královskou krev, ale nesmrtelnost a božství jim bylo odepřeno. Možná proto Zariaspa chodil do otcova domu tajně, ale občas ho někdo našel, jako třeba teď.

"Způsob, jak nás všechny zachránit," odpověděl mu.

"Hraješ si na boha?" řekl posměšně. Černovlasý mladík se po něm podíval. "Hrát si na něj nemusím," odpověděl a pokrčil rameny.

"Takže? Jaký je tvůj plán?" dorážel dál. "Něco, co se nikomu nebude líbit."

***

"Pane to nemůžete. Myslíte si, že je to rozumné?" zeptal se Kerem.

"Na tohle už ses mě ptal a po tisící ti říkám, že kdybych věděl, jak to udělat jinak s radostí to zařídím," odpověděl mu Zariaspa a usmál se.

"Kereme, za tu dobu jsi byl víc než můj spolupracovník, stal si se mým přítelem a já jsem ti za tvou starost vděčný," pokračoval smířlivým tónem. Jeho matka musela vědět, že on lidstvo jen tak nedá. A jiná možnost, než poskytnou zbrani, která ji zničí, božskou moc nebyla.

Zariaspa nakreslil poslední znak a těžce si povzdechl.

"To je ono?" zeptal se Kerem a zvědavě mu nakukoval přes rameno.

"Ano. Až se moje matka objeví, stačíš, když stlačíš tamhletu páku směrem dolů. Schová to celý ostrov, dokud se neobjeví někdo, kdo bude připraven ji použít. Doufám, že to bude dřív než později," vysvětlil mu to Zariaspa.

"Pane? To nebude fungovat hned?" zeptal se Kerem překvapeně. "Bohužel, zřejmě neexistuje žádná cesta, jak ji spustit okamžitě. Dám jí sílu, ale spustit ji musí někdo jiný."

***

"Tvůj otec zničil mě! A ničí i tebe! Nechej toho, ještě, ještě se ke mně můžeš vrátit."

Zariaspa zavrtěl hlavou. Nemohl, nebylo cesty zpět. Ne teď, ne v tomhle čase.

"Nemůžu," řekl.

"Nemůžeš? Nemůžeš?" řekla Pella a kolem ní se začal zvedat ledový vítr.

"Spusťte to!" snažil se překřičet silný vítr, který už vířil všude kolem.

"Ale mistře, vy…," snažil se namítnout Kerem.

"Řekl jsem, spusťte to!" řekl neoblomně. Kerem kývl a s těžkým srdcem stlačil páku směrem dolů.

Zariaspa se zhroutil na zem. "Pane," vrhl se k němu.

"Proč jste se musel obětovat? A kdo bude ten někdo, co ji spustí a ukončí to? Co když nikdo nepřijde?" křičel na něj. Zariaspa se slabě usmál.

***

Kerem čekal. Čekal tisíce let na toho, koho Zariaspa vybral, aby spustil Zbraň. Mnozí se na ostrově, který byl uzavřen na dně moře, zbláznila. Snažili se utéct, ale byli uvězněni . Až nyní, nyní se začala Atlantida probouzet a s ní i Kerem.

_______________________________________________________________________________________________________________

A/N: Jak jste asi pochopili Zariaspa je mrtvý. Obětoval sám sebe na záchranu světa. Asi budu brečet, vážně, na to jak málo se tam objevuje toho udělal víc než dost a já ho začala mít víc než ráda :D
Možná jste i uhodli další souvislosti...no a pokud ne, nechte se překvapit :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama