15. kapitola

2. března 2012 v 21:25 | lina |  Key to the Atlantis
Moji chlapci jsou za hrdiny :) Když jsem ji tak psala, hodně jsme se hnuli a koukám, už zbývá jen pár kapitol do konce (zatím jsou ovšem v mé hlavě :D)





Velitel stráží karavany si mnul ruce. Něco mu říkalo, že ten mladý muž, jehož skupinka se k nim připojila po cestě, je obratný šermíř a karavana tak bude v bezpečí, alespoň po dobu co s nimi pojedou. Dnešní noc bude klidná.

Pergamos se snažil splynout s tmou. Světlo z ohňů, které zapálili cestující až za hranice nedosahoval. A ve tmě číhalo nebezpečí. Čím míň bude nápadný, tím větší šanci má na to, aby přežil. Tma Pergamovi vyhovovala, nebyl zrovna cestovní typ.

Ale měli ve svém středu zrádce a on potřeboval dostatek času na vymyšlení nějakého plánu. Měl to tušit, Sidonie se u nich objevila naprosto nečekaně, neměl jí věřit. Ale Rada byla tak oslepená její krásou a smyslností, že je nezajímalo odkud se vzala a jak, jen se snažili, aby v té z větší části mužské společnosti zůstala. Ani teď to nevěděli. A ani nebudou. Nechtěl, aby se mu pletli do plánů.
Lisse to řekne později a Cerasus se to nedozví, byl to úředník, naprosto oddaný Radě. Tok jeho myšlenek přerušil výkřik. Vytasil meč a rozběhl se tím směrem.

Tiana se připojila ke karavaně z jednoho prostého důvodu. Chtěla svojí dceři zajistit lepší život ve velkém městě. Ale teď to všechno přišlo nazmar, její holčičku uchvátil písečný démon a oddtáhl ji do temnoty. Zoufale vykřikla, ale za ochranný kruh se neodvážila. Pak se kolem ní přehnala temná skvrna a skočila mezi démony, kteří se začali rvát o kořist. Táborem se rozlehlo zmučené kvičení a čepel se jen míhala. Vyděšené dítě se plazilo zpět k matce do kruhu. Pak všechno ztichlo. Pergamos si utřel meč do tuniky a pozoroval objímající se matku s dítětem.

"Děkuji," kvílela Tiana a i přes slzy si stačila všimnout, jal pohledný obličej má cizinec, co ji zachránil. To ji přimělo položit dítě na zem a vrhnout se mu kolem krku. Pergamovi přelétl přes tvář znechucený výraz a hysterku odstrčil. Pak poklekl na jeno koleno.

"Jsi v pořádku?" zeptal se dívenky. Ta se na něj dívala velkýma hnědýma očima a tiše popotahovala, ale přikývla.

"Výborně. A propříště nevycházej z kruhu, ano?" řekl jí pocuchal vlasy. Tiana sledovala jeho záda s v hlavě jí zrál plán. Koneckonců, všechny děti potřebují otce.


Zpráva o Pergamově hrdinském činu se šířila rychlostí požáru. A ráno stála matka s dcerou před jeho stanem.

"Včera jsem ti dostatečně nepoděkovala," začala Tiana. Pro tuhle příležitost si oblékla novou sukni a umyla si hlavu v citrónové vodě, aby se jí vlasy pěkně leskly. Pergamos tohle zaznamenal jen co vylezl. Pohrdavě ji přehlédl a sklonil se k malé.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se dítěte. Holčička si žmoulala palec.

"Aria," řekla, když ho vytáhla. Mladík ztuhnul. To jméno.

"Co se to tu děje?" vynořila se ze stanu Lissa.

"Já-já- přišla jsem jen poděkovat," vykoktala Tiana. Tak ten studený čumák má manželku. Lissa ji zhodnotila pohledem, no jistě, to je ta, které včera Pergamos zachránil dítě. Kolik takových bylo, říkala si v duchu.

"Pergame? Děje se něco?" zeptala se svého přítele, který stále zíral na holčičku.

"Ne, nic," zavrčel. Pohladil malou po vlasech a odešel.

"Co to s ním je?" zeptala se Sidonie, která už taky dokončila ranní hygienu.

Ne jednu, ale dvě? Pomyslela si zděšeně Tiana. Pak vzala Ariu za ruku a odtáhla ji od toho stanu, kde se páchaly hříchy.

****

Zebeida nevěděla, jak dlouho už byla uvěznění. V Propadlinách času bylo všechno jinak. Styx za ní často chodil a vyprávěl jí příběhy a legendy, které ona dychtivě hltala. Jenže dneska nepřišel. Odvážila se nakouknout za dveře, ale před nimi stál pořád ten mohutný strážce, kterého jí tam Styx postavil. Upřel na ni svoje žluté oči a ona raději zaplula zpátky. "Pusť mě k ní," řekl sladký hlas, jen co zavřela.

"Ne, paní. Pan Styx to zakázal. Nesmí k ní nikdo, kromě něho," řekl strážce. Najednou mu byla Zebeida neskutečně vděčná. V tu chvíli jí došlo, že je tam, proto aby ji chránil, ne proto, aby jí zabraňoval utéct. (A/N: Ne, že by věděla kam, že jo…)

"Já jsem snad tvoje bohyně!" zahřměla Pella. Strážce evidentně nehnul ani brvou.

"Otevři," silný potryv větru narazil dveře a Zebeida se schovala za postel.

Styx se prudce posadil a otřel si zpocené čelo. Zase se mu zdál jeho sen, ale pomsta už je u konce. Poslední generace těch, co mu zničili život nemohla mít děti. S nimi jeho úkol zanikne a pak, až se Pella zase vrátí na své právoplatné místo a vytvoří nový svět, bude mít konečně klid a jeho malá sestřička…tok jeho myšlenek přerušil zvuk praskajícího dřeva.

Okamžitě vyskočil a hnal se k Zebeidině pokoji. Na zemi našel démona, kterého jí určil, aby ji chránil v bezvědomí.

"Nechej mě, mrtvá krev ti k ničemu nebude!" ječela Zebeida a krčila se v koutě. Pella se krutě usmívala,

"Jak to víš?"

"Říkal to Styx!" odpověděla a v hlase jí zaznívala neochvějná jistota.

"A mám pravdu," ozval se ode dveří. Pak vkročil do pokoje a postavil se Pelle po boku.

"Kolikrát jsem ti říkal, že dokud neotevře Dveře, tak ji zabít nemůžeš. Pokud máš zoufalou potřebu někoho odpravit, proč to neuděláš s tou tvojí démonkou? Stejně je užitečná asi jako kus hadru," chytil ji za ruku a snažil se jí klidným hlasem domluvit.

"Daine má velký úkol, udržovat tu jejich proklatou organizaci daleko od nás," bránila ji a natočila se ke Styxovi. Ten toho využil chytil ji kolem pasu a odvedl ji ven. Mávnutím ruky zpravil dveře a pro jistotu k nim přidal ještě zámek. V pokoji se Zebeida sesunula na zem. Co na tom, že teď ji Styx chrání, ta ženská ji stejně nakonec zabije.

****

Karavana úspěšně dorazila do Alexandríe. Díky Pergamově hbitosti, chytrosti a schopnostem i bez ztrát na životě.

"Hej, ty, nechceš s karavanou zůstat? Dobře ti zaplatíme," snažil se ho přesvědčit velitel ochranky.

"Já práci mám," odbyl ho mladík a kráčel ke své skupince, která stála u velbloudů.

"Prodáme je, už je nebudeme potřebovat," oznámil jim.

"Ale, ale…." Koktal Cerasus.

"Atlantida je uprostřed moře! Jakým způsobem tam chceš dostat velblouda?" zeptal se ho s tichým vrčením Pergamos.

"Já..,"

"Najměte člun, loď, cokoliv, čím se dá plavit po vodě, co nejrychlejí, chci dnes vyrazit," ignoroval ho Pergamos.

Koutkem oka zachytil, jak Sidonii přeběhl přes tvář polekaný výraz. Výborně, jen se boj, ty prolhaná děvko, pomyslel si.

"Dobře, hned půjdu do přístavu a nějakou najdu," zacvrlikala.

"Lisso, jdi s ní." Nehodlal nechat jít zrádkyni samotnou. Zvlášť ne něco zařizovat.

"To není třeba, zvládnu to," snažila se zakrýt paniku v hlase. Jestli odjedou dneska dorazí ještě před její Paní.

"Ne, nemůžu tě nechat jít samotnou. Jsme v hlavním městě. Je to tu nebezpečné," řekl Pergamos rozhodně.

"A co my?" zeptal se Cerasus.

"My, jdeme prodat ty velbloudy." Popadl ho za tašku s listinami, do druhé ruky vzal uzdy velbloudů a odešel opačným směrem.

"Tak my taky půjdeme, ne?" řekla Lissa a vyrazila do přístavu.

Sidonie se ploužila za ní a nevěděla co si má myslet. Věděl o ní? Věděl o plánu? Nemohl, byla opatrná, když komunikovala s Propadlinami. Zradil snad ten Pellin mazlíček? Utekla mu ta holka? Bylo denní světlo, ani nemohla Paní varovat a k večeru bude kdesi na moři, její tělo nesnáší moře. Co teď?

Lissa pronajala první lepší člun, který objevila. Sidonie se nestihla ani rozhlédnout, ani nijak zareagovat.

"Pergame, je sice pěkné, že máme člun, ale proč?" zeptala se pak Lissa na otázku, kterou si v duchu kladli úplně všichni.

"Proč asi, vyjedeme na moře a najdeme Atlantidu," odpověděl.

"Jak? Mapa je na velitelství, vyrazil jsi tak rychle, že jsem ji nestihl ani překreslit," vybuchl Cerasus, který se na to těšil.

"Nepotřebuju mapu…vím, kde je…nevím proč, ale prostě, prostě to vím," řekl Pergamos sotva slyšitelně a donutil je nastoupit na člun.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama