12. kapitola 1/2

28. září 2011 v 21:06 | lina |  Key to the Atlantis
Že by začínalo přituhovat? Trochu jsem pitvala Styxe. Omluvte prosím to jak jsem to rozdělila, ale blog mi tvrdí, že to má víc jak 40000 znaků..bwahahahaha...ehm...kapitola je jako vždy věnována Nel-ly, věrnému čtenáři xD


Pergamos se dne už asi posté chytil za hruď.

"Bolí tě něco?" zeptala se Lissa.

"To je v pořádku, jen se mi něco zdálo," odpověděl.

"Ne všechno je snění," řekla mu.

Pergamos zavrtěl hlavou a vyrazil kupředu. On, Lissa, Cerasus a Sidonie se vydali nalézt unesený Klíč. Pergamos proto, že za ni byl zodpovědný, Lissa, protože byla jeho čarodějkou a nejspíš jedinou osobou, co ho dokázala udržet na uzdě. Cerasus proto, že někdo musel vést záznamy a informovat velitelství a Sidonie se k nim jednoduše vetřela.

"Nikdy bych si neodpustila, kdyby se jí něco stalo, byla jsem poslední, kdo ji viděl," popotahovala a z modrých očí jí kanuly slzy.

Rada je banda tupců, takže ji nechali jít. Vlastně je to dobře, pomyslel si Pergamos, aspoň ji mám na očích. Pořád jí nevěřil tu srdceryvnou historku o tom, že nechala Zebeidu jít.

"Počkejte," křikl ze zadu Cerasus, zastavil svého velblouda a začal se přehrabovat v zavazadlech.

"Co zase?" zavrčel Pergamos.

"Změnili jsme pozici, musím o tom dát vědět," řekl Cerasus, naprosto nevědom toho, že jeho společník vztekle zatíná zuby a jeho ruka svírá meč.

"Cerasi? Nemohl by jsi to udělat, až zastavíme na noc?" zeptala se vlídně Lissa.

"Co? Proč?"

"Úředníci," odfrkl si Stín a pobídl svého velblouda.

"Pergame? Pergame! Zastav, potřebuju…," křičel za ním, ale mladý vrah ho ignoroval.
***

Dveře Zebeidina vězení se pomalu otevřely a dívka vystrčila hlavu. Pomalu se rozhlédla kolem a když nikoho neviděla, opovážila se vyjít ven. Opatrně našlapovala a postupovala chodbou.

"Kam jdeš?" ozvalo se jí za zády. Zebeida polekaně poskočila a otočila. Styx se na ni díval těma svýma očima a lehce se usmíval.

"Já…já…," koktala dívka.

"Měla jsi hlad?" navrhl a jeho úsměv se prohloubil.

"A-ano. To je přesně ono, měla jsem hlad, velký hlad."

Styx ji vzal za ruku a vedl ji zpět k pokoji. Otevřel dveře a pak ji posadil do křesla.

"Máš tu zvoneček," ukázal na zeď, "kdykoliv budeš něco potřebovat, stačí zazvonit. Rozumíš?" dodal, ale neznělo to jako otázka. Spíš jako rozkaz.

Zebeida měla oči jako talíře, ale přikývla. "Nechci, aby tě našla potulovat se venku. Není zrovna v pořádku, když jsme tě konečně získali," snažil se jí vysvětlit. Zebeida tiše přikyvovala. Proč jí to říká? Proč se ji snaží chránit?
***

Styx za sebou zavřel dveře a protentokrát zamknul. Nemohl ji nechat procházet se v paláci, když byla Pella mimo. Každé ráno se to horšilo. Jako by Zebeidin příchod protrhnul hráz a všechno její potlačované šílenství se vyhrnulo ven. Zdálo se, že od teď bude Styxův úkol chránit jednu před druhou.

Protože kdyby Pella Zebeidu našla, zabila by ji a jeho...jejich...plány by přišly vniveč. Jako Pellin chráněnec, mě takřka neomezené možnosti. Takže zjistit jména těch, co h onechali zemřít byla hračka. A zatím co on byl zabit, jeho vrahové žili dál, vrátili se ke svým rodinám, někteří teprve rodinu založili.

A Styx to všechno sledoval za Zrcadlem. Sledoval lidi, kteří ho o jeho rodinu obrali. A teď tu byla malá Zebeida (A/N : Pro ty co za tu dobu zapomněli, Zebeidě je 15, Styxovi nějakých 717 xD), krev jeho krve (A/N: Všechny klíče mají stejnou krev), jeho malá sestra. A s ní se vynořila potřeba ji chránit. Chránit něco, co mu připadalo bližší než žena, která mu dala smysl života - pomstu.

Sladkou a dlouhou pomstu. Dohnal dceru muže, kterýho první srazil, k šílenství. Neustále se jí objevoval až se z toho zbláznila. Její otec nedovedl pochopit, proč jeho malá holčička stále mluví o muži v zrcadle, o tajemných hlasech, které jí našeptávají co má udělat. A tak jak chřadla ona, chřadl s ní a po tom co zešílela, neměl pro co žít. Mladíka, co ho kopnul do tváře, nechal zabít vlastní manželku. Jeho mladou hezkou ženu. Ženu, kterou miloval. Sice se po druhé oženil, ale jen z povinnosti.

Rodiny těch mužů tyto tragédie začali nazývat prokletím, ale nikdo nepátral po důvody. Všichni zapomněli na chlapce, kterého nechali u Dveří zemřít. Styx se sám pro sebe usmál. Možná jeho touha po pomstě pořád převažovala nad ochranářským pocitem jeho malé sestřičky. Dítěte, co nemělo o světě ani ponětí.
***

Zmiňované dítě právě přemýšlelo o tom, jak nejrychleji utéct. Jenže nic ji nenapadalo. Při jejím prvním a neúspěšném pokusu o útěk ji zastavil. ale ten druhý...ten se jí povede (A/N : přehnané seběvědomí). Určitě, jen to chce delší přípravy. Musí zjistit jak to tady vypadá a kudy se dá chodit, pak rozhodě zazvonila na zvoneček.

Druhá polovina - TADY -
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama