10. kapitola

22. února 2011 v 15:46 | lina |  Key to the Atlantis
av1
Slavte, hneme se dál:D V téhle kapitole je nějam málo Pergama a nějak moc Styxe (druhý muž v mém životě, i když, můžu mu říkat muž? Je mu 17 už nějakých 400 let). Nevím, jak moc mu budete rozumět, já ho celkem chápu. Zato naše hlavní záporačka je totálně šílená (občas má záchvaty normálnosti, ale jen občas).




Od té doby, co si Zebeida vyslechla příběh o Arie, se jí Pergamos vyhýbal. A když
ji náhodou potkal, nepočastoval ji ani tím arogantním úšklebkem, na který si myslela, že má právo. Choval se jako, kdyby tam nebyla.

"Má tě rád,"řekla jí jednou Sidonie, když ji našla sedět na ochozu
 a hledět na černou hladinu jezera.

"Ano! A přesně kvůli tomu mě ignoruje," odpověděla jí.

"Podívej, promluvíme si jako žena," Sidonie si ji prohlédla od hlavy k hrudníku, "s dívkou," zakončila to.

Zebeida odtrhla pohled od jezera a podívala se na Sidonii. Měla všechno co, kdy nějaká holka chtěla. Dlouhé lesklé vlasy, jasné modré oči, postavu, pro kterou by kdokoliv neváhal zabíjet. Rozhodně by neuškodilo nechat si poradit od ní. Zvlášť v takové záhadě, kterou představoval ten nevrlý nabručený idiot!

"Takže, je to muž. Ti mají jiný způsob vnímání než my ženy. A taky neradi projevují city. Považují to za slabost." Zebeida poslouchala. Vlastně to dávalo smysl. Sgales byl taky takový, málo kdy se usmíval, málo kdy řekl, že ji má rád.

"Takže, když tě horoucně nenávidí, znamená to pravý opak," kula Sidonie železo, dokud bylo žhavé. Jestli jí teď kanárek začne věřit, bude to jednoduché. Tak jednoduché.

***

Pergamos byl předvolán. "Dědečku, přiděl Klíči někoho jiného," požádal svého jediného příbuzného.

"Nikoho jiného nemám," odvětil.

"A co nějaký nováček? Istera jsem vycvičil sám, navíc ji není tak věkově vzdálený," snažil se.

"Ister," odfrkl si Velitel.

"Takže s tím souhlasíš? Výborně," řekl rychle Pergamos a vycouval ze síně.

"Jak myslíš, chlapečku," zašeptal Velitel.

***

Sidonie vzala Zebeidu do svého pokoje. Měla ho zařízený v rudé barvě a přímo královsky vybavený. Vévodilo mu obrovské zrcadlo a skříň plná šatů všech barev.

"Co myslíš?" zeptala se Sidonie a zasmála se, když uviděla Zebeidinu otevřenou pusu.

"To je nádhera," vydechla nakonec.

"Tak si nějaké vyber. Počkej až tě v nich uvidí," navrhla jí Sidonie a posadila se na postel.

Zebeida se prohrabovala skříní, nakonec vytáhla šaty ve zlaté barvě. Měla tenhle odstín ráda, na rozdíl od Sidonie, která se očividně vyžívala v rudé, tmavě modré a černé.

"Nemáš špatné oko," pochválila jí její výběr a začala jí pomáhat se svlékáním.


Když byla oblečená, posadila ji ke stolečku a popadla hřeben. Chvilku sedívala na Zebeidiny vlasy, a pak je začala rozčesávat.

"Máš pěknou barvu, taková se jen tak nevidí," pochválila ji.

To jí říkala spousta lidí, někdy obdivně, někdy hanlivě. Každopádně byla unikát, svět se hemžil černovlasými , jako byl Pergamos, nebo Aria, hnědovlasými, či plavovláskami, jako byla Sidonie. Až tady se dozvěděla, že mít rezavé vlasy je společný znak Klíčů.

"Tak, zavři oči," vytrhla ji z přemýšlení Sidonie. Poručila jí zvednout se ze židličky a pomalu jí pomohla přejít k obrovskému zrcadlu.

"Už můžeš," vybídla ji. Zebeida pomalu otevřela oči a zůstala překvapeně zírat. Pak se ohlédla za sebe, ale nikdo tam nestál. Natáhla ruku k zrcadlu, aby se ujistila, že je to odraz.

"Nesahej na to!" zavřískla Sidonie, až sebou dívka trhla. "Prosím," dodala o poznání tišeji.

Zebeida se kochala svým odrazem. Byla krásná, poprvé v životě byla krásná. Různě se otáčela a smála do zrcadla. Teď by ji měl vidět ten morous. Rozhodla se, že mu své nové já ukáže. Trochu se naklonila a shrnula si zbloudilý pramen vlasů na místo. Než se stačila otočit, Sidonie ji strčila a Zebeida proletěla zrcadlem.

***

Pergamos vztekle odhodil meč. Nic mu nešlo, nic se nedařilo od doby, kdy přivedl tu malou. Prý Klíč, to vykládejte holubům.

"Hej!" křikl na Istera, který se krčil v koutku. Trávil s Pergamem víc času než ostatní a věděl, kdy má vyklidit pole.

"Ode dneška jsi oficiálním strážcem Klíče," oznámil mu. Ister se na něj nechápavě podíval. "Proč?"

"Protože…"

"Pergame! Klíč je pryč!" zakřičel poslíček.

"Cože?" ohlédl se na něj.

"Pane, mám vám oznámit, že Klíč zmizel. Slečna Zebeida není nikde k nalezení," vychrlil poslíček.

"Ksakru!" zaklel.

***

"Vítej, sestřičko," pozdravil ji ten kluk co ji chytil, když Zebeida elegantně prolétla zrcadlem.

"Sestřičko? Kdo jsi? Kde jsem? Jak jsem se sem dostala?" vykřikla Zebeida a vymanila se mu z náruče.

"Na tohle nemáme čas, Styxi," ozval se nový hlas. Zebeida se otočila a zadržela dech. V křesle seděla žena, oblečená v bílém. Její světlé oči se do Zebeidy zabodávaly jako dva rampouchy.

"Promiň, ale nemůžu ji jen tak na místě zabít!" odsekl.

"Zabít?" vyjekla Zebeida. "Proč mě chcete zabít?"

"Potřebujeme tvoji krev, zlatíčko," odpověděla jí žena a elegantně se zvedla. Jedním plynulým pohybem se přenesla až k ní. Byla mladá, mladá a krásná.

"Moji…na co?" zeptala se Zebeida a couvala směrem k zrcadlu.

"Ale no tak, existuje jen jediný důvod chtít tvoji krev," řekla jí sladce.

"Přestaň, Pello," okřikl jí mladík a Zebeida přidušeně vykřikla. Pella? Ta bohyně, kterou má zničit zbraň ukrytá za dveřmi, které se dají otevřít jen s její krví? Zebeida polekaně začala bušit do zrcadla. Na druhé straně se na ni smála Sidone.

"Takže ti o mě vyprávěli? A kterou verzi? Tu, kde jsem chudinka zničená? Nebo tu, kde jsem šílená nenávistí? Vlastně je to jedno, jsem obojí," řekla a krutě se zasmála.

"Vem naši návštěvnici do jejího pokojíčku," přikázala Styxovi.

"Jdeme, sestřičko," pobídl ji a vzal ji za ruku. Přesně v tu chvíli do Sidoniina pokoje vrazil Pergamos.

***

"Kde je?" Přirazil Sidonii ke zdi.

"Pergame, pusť ji," přikázal Cerasus, ale Stín ji stejně držel a propichoval ji očima.

"Já nevím," zašeptala přidušeně.

"Poslední místo, kde ji viděli byl tvůj pokoj. Takže…Kde je?" řekl.

"Pusť ji! Když ji udusíš, nic se nedozvíme." Chytil ho Cerasus za ruku a pokusil se ji odtáhnout ze Sidoniina krku.

"Je pravda, že tu byla. Půjčila jsem jí šaty, učesala, popovídali jsme si. Potom odešla. Nevím kam," odpověděla jim a nenápadně zkontrolovala zrcadlo. Jeho chladná plocha odrážela její odraz jako vždycky.

***

"Tohle bude tvůj prozatímní domov," řekl jí Styx a postrčil ji do pokoje.

"Kdo jsi?" otočila se na něj. Neunikly jí jeho rezavé vlasy a hnědé oči.

"Styx," řekl a lehce se uklonil."Měl jsem stejnou krev jako ty, jednotě taky přivedli před Dveře," dodal a zavřel dveře. Venku se o ně opřel. Bude to těžké, pomyslel si. Nemusí ji zabít, stačí troška, jen Pella má zvrácené představy. Zabila už spoustu lidí.

Na druhé straně Zebeida seděla zničeně na posteli. Měla na sobě krásné šaty, ale nikdo ji v nich neviděl. Jen Sidonie, která ji navezla do tohohle.

Pravda, někdo by měl Pergamovi říct, že je zrádce. Ale i kdyby mu to řekla, nejspíš by jí nevěřil. Kdo ví co spolu ti dva ve volných chvílích dělají.

Takže si to shrneme - unesli ji, je v sídle ženské, kterou může zničit a stará se oni kluk, se smutnýma očima a divnýma prupovídkama. Výborně!

***
"Styxi, zabijeme ji," zašeptala mu do ucha. Seděl v křesle u ohně a ona se jako obvykle připlížila za něj.

"Zabij ji sama. Je to tvůj ďábelský plán," řekl.

"Ne, ne, ne. Chci, abys to byl ty. Aby její oči viděly někoho, kdo je jí podobný, až z ní bude unikat život," řekla.

Tentokrát už se otočil. Z očí jí plálo šílenství, jako by to Zebeidin příchod jen zhoršil.

"Nebudu nikoho vraždit. A taky nechci, aby zavraždili tebe." Vstal
křesla a objal ji.

"Proto ti pomáhám, zachránila jsi mě. Dlužím ti to," řekl a pak ji pustil.

"Zariaspo," zavolala na něj. "Ne, Pello, on už není."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 22. února 2011 v 16:42 | Reagovat

Ou! Viditeľne nastal problém. Zebeida má problém. Plus Haha! Pergamos ju musí zachrániť a to sa jej chcel zbaviť. Smola chlapče! :D
Bolo to fajn, teším sa, keď nás opäť nejaká tvoja poviedka poctí svojou prítomnosťou. ;-)
P.S. Nevadí, že Styxa tu bolo veľa. (Zase tak veľa ho tam totižto nebolo.)

2 Guenon Guenon | Web | 22. února 2011 v 18:12 | Reagovat

Uáááá! Jo. Konečně. :D
Krásný. Jakou já měla radost... :D
Pergama jsem ani nestihla postrádat, jak jsem se bavila. Krásně se to vyvíjí... Nemůžu se dočkat další. :)

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 23. února 2011 v 0:59 | Reagovat

aach, já teď nemůžu... ale zítra, slibuju, hezky i s předchozí... juchů... konečně, že to trvalo :-P

4 Nel-ly Nel-ly | 26. února 2011 v 0:42 | Reagovat

Víš, jestli tohle zrychlení, znamená, že začneš zrychlovat (v ději), tak ti ublížim. Má to tolik potenciálu! Tolik možností obšírně opisovat a popisovat /jak já to mám ráda/, myšlenkové pochody zlejch i dobrejch (jen nevim, kdo přesně jsou dobrý) a vůbec... jako knihu bych si to koupila :-D protože základní postavy se mi líbí a děj taky (krom toho stále vidím možnost romantického, i když trochu děsivého, vztahu mezi milovaným Pergamem a otravnou malou Zabeidou, k tomu strčíme trochu toho styxe a je tu moderní romantická Fantasy - jenže to asi vidim, jen já, co? :-D ach jo)

5 Gogo Gogo | E-mail | Web | 26. června 2012 v 13:12 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama