7. kapitola

29. srpna 2010 v 12:40 | lina |  Key to the Atlantis
Je extrémně krátká:D Je to takový exkurze k té druhé straně (síly:D), doufám, že se vám hlavní zlý hrdina bude líbit (všichni nemůžou být Pergamos, že:D)
klíč
(jdu si udělat nějaký avatary k týhle povídce:D)



Potom co Pergamos vystřelil z knihovny, Zebeida se zabořila do křesla. Koneckonců měla o čem přemýšlet. V čem spočívá úloha Klíče. Jistě otevřít Dveře, ale jak? Budou po ní chtít zaklínadla? Nebo ji strčí do klíčové dírky a otočí?

Její oblíbená otázka : Proč zrovna ona? A jak poznali, že je Klíčem?

A taky : Kdo byl Klíčem před ní? A jaký byl Zariaspa, když se postavil proti své matce? Zhluboka si povzdechla, tolik otázek a nikdo, kdo by jí dokázal odpovědět. Bručoun nemluvil, Pergama se bála a Sidonie…no, zřejmě ani ona by neuměla odpovědět. Sklíčeně vstala a odešla.

***
Zebeida se nudila. V celém ústředí nebyl nikdo, kdo by na ni měl čas. Všechno fungovalo, jako dobře natažený stroj a kdyby náhodou někdo vypadl, celý by se zhroutil. A tak Zebeida objevovala pevnost sama.

Z hradeb byl úžasný výhled na černočernou hladinu Černého moře a v jedné místnosti objevila obrazárnu. Byly v ní všichni předchozí velitelé a ostatní. I Pregamos. Usmívající se Pergamos. Neměl ten arogantní, posměšný škleb, který nasazoval pokaždé, když ji uviděl, ale opravdový láskyplný úsměv.

Vedle něj stála dívka s černými vlasy a taky se usmívala. Obraz byl namalován před pěti lety. Zebida měla další otázku. Kdo byla ta dívka?

"Hej ty!" zavolala na poslíčka, kterých bylo v sídle spoustu. "Pojď sem," přikázala a on se poslušně vydal směrem k ní.

"Kdo je to?" zeptala se a ukázala na obraz.

"Ach, to je slečna Aria. Byla to snoubenka pana Vykonavatele," řekl jí.

"Snoubenka? Byla?" Popravdě, poslíčkova odpověď spíš seznam jejích otázek ještě rozšířila.

"Promiňte mi slečno, ale na to se musíte zeptat někoho jiného," vymluvil se a utekl. Zebeida vztekle dupla nohou a vyplázla na Pergama jazyk. Asi 50 kilometrů od pevnosti Pergamos kýchl.


***
"Ještě není čas," řekla rozzuřeně postava v kápi.

"Na co? Máme ji přímo na talíři. Stín je pryč. Nikdo ji nehlídá, potuluje se sama. Já myslím, že je čas," odpověděla jí druhá.

"Ne, prostě ještě ne!"

"Skvěle, ale řekni mu to sama!" zavrčela postava a nastavila zrcadlo. Jeho povrch se mírně zavlnil a objevil se v něm mladý obličej.

"Proč mě rušíte?" zeptal se.

"Pane, omlouvám se, ale Klíč ještě nemůže získat."

"Proč?!"

"Není vhodná doba, nevěří mi. Nešla by se mnou."

"Proč by měla jít dobrovolně?"

"Bylo by to mnohem jednodušší než ji unášet násilím," z hlasu byla slyšet podrážděnost.

"Hlavně ji sem dopravte! Rychle!"

***
Styx vztekle praštil do skla. "Děje se něco?" zeptala se žena stojící za ním.

"Prý jí musí začít důvěřovat," vysvětlil.

"Já taky nešel dobrovolně a podívej se na mě! Taky žiju," řekl a zakryl zrcadlo.

Pella se usmála. Styx byl její osobní triumf. Narodil se jako Klíč před tisíci lety a ona ho unesla a ještě ho přetáhla na svoji stranu. Nahradil jí syna. Syna, který ji zradil, a kterého na Zemi oslavují jako hrdinu.

"Vidím tě, vůbec jsi se nezměnil," řekla mu mazlivě. ¨¨

Ani ona se nezměnila, i když ona byla Bohyně, dítě Měsíce, nikdy nezestárne, stejně jako její bláhový manžílek. Jen její syn zemřel, i když jí Styx říkal, že Zariaspa našel způsob jak přežít, nevěřila mu. Byla to ona, kdo mu sebral jeho nesmrtelnost, jeho tělo. Nemohl, nesměl!

Styxe skrývala v Propadlině času. Tam nezestárl ani o den. Pořád mu bylo krásných sedmnáct. Pořád měl temně rudé vlasy a zlaté oči. Společný znak Klíčů.

"To říkáš pořád," utrhl se na ni.

"A taky je to pořád pravda. Ale tentokrát, ona ty dveře otevře pro nás, to co mě má zničit, zničíme my a bude po všem," slibovala a objala ho. Styx ji odstrčil a odešel.

***
Zase se mu zdál ten sen. Stál před zlatými dveřmi. Všude kolem stáli lidé a křičeli. Křičeli na něj. Bál se, nevěděl co má dělat a oni stále křičeli. Cítil jak mu po tváři stékají slzy. Někdo ho uhodil.

"Jsi bezcenný," zasyčel mu do tváře. Nechali ho ležet na zemi, pod těmi dveřmi. Zůstal sám. Sám se svým strachem.

"Styxi? Styxi?" slyšel hlas z dálky.

"Styxi!" Prudce otevřel oči. Pella seděla na pelesti jeho postele a třásla s ním.

"Nech toho," řekl jí a vytrhl se.

Možná ho tenkrát zachránila, ale nikdy k ní necítil to co ona k němu. Nahrazoval jí Zariaspu, ale pro Styxe byla Pella jen způsob jak přežít a pomstít se. Pomstít se lidem, kteří ho tenkrát nechali umřít, protože on tenkrát zemřel.

"Dobře," řekla, pohladila ho po vlasech a odešla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 29. srpna 2010 v 13:49 | Reagovat

Jú, záporák, ktorý vlastne až tak veľký záporák nie je? To ja rada. :-D A tiež som sa dobre zasmiala na tejto vete: "Nebo ji strčí do klíčové dírky a otočí?" To bolo super. :D Pekne, pokračuj, pokračuj. :D

2 superjuniorsuju superjuniorsuju | Web | 29. srpna 2010 v 13:51 | Reagovat

yamíí?? to znamená co?? xDD nwm jesltli sem ti to už sem psala ale přihlásila jsem se do SONC s No other..a ty když se trošku o SuJu zajímáš byla bych ráda kdyby si pro nás hlasovaal xD http://in-retro-girl.blog.cz/1008/1-kolo-sons#komentare

3 superjuniorsuju superjuniorsuju | Web | 29. srpna 2010 v 14:05 | Reagovat

jj moc děkuju já se nerada někam přihlašuju  a píšu si o hlasy a když widim co tam je xD ehmmm xD nmě s e tky nezdá že by nějak přibral,já ho tda moc nesleduju

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. srpna 2010 v 15:14 | Reagovat

no, já to taky nechápu, kdo z nich to je? :D a co Aria... hele, první nějak jinak využitý jméno, už sjem se začínala bát, že jsi až příliš dokonalá a žádné jméno mi nic nepřipomene (dobře, Styx znám, ale dívku :))
A co ta Aria? a co ten Styx? a zlatý oči? to nevim :D
a proč je to tak krátký?
Heeej

5 Flaška Flaška | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 13:26 | Reagovat

No jasnýýýý

6 Luk Luk | E-mail | Web | 3. května 2012 v 12:58 | Reagovat

No jasně souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama