Prolog č. 3

6. června 2010 v 17:41 | lina |  ...bym
Jsem tak ráda, že už mám tohle za sebou a KONEČNĚ můžeme přisoupit k vlastnímu příběhu:D
Jaj, na to se těším...
Tak čtěte..a nebo radši ne..je to splácanina..je tam jakýsi Draco Malfoy, který je tomu opravdovému na míle vzdálený...
Vážně...
bym




"Nechte mě, prosím," zašeptala mladá dívka a schoulila se do klubíčka. Postavě v černé kápi uniklo zachichotání.

"Když tak pěkně prosíš, bude to rychlé," přislíbila jí a pozvedla hůlku.

"Dost, Daphne! Svůj úkol jsme tu splnili," zarazila ji další osoba.

"Přece mi neodepřeš nějakou tu zábavu," žadonila.

"Jdeme!" přikázal a oba zmizeli. Dívka na podlaze se rozplakala.

***
Astorie jela popáté do Bradavic a poprvé se tam netěšila. Nebyl tam Brumbál, který kolem sebe rozséval onen pocit světla a bezpečí. Z Bradavic se stalo tiché bezútěšné místo, kterému velel Severus Snape.
"Tory," zaječela Will a razila si cestu ke své kamarádce. O prázdninách se neviděli. Astoriina rodina to nedovolila, stačilo, že se s ní stýká ve škole. S obyčejnou mudlovskou šmejdkou.

"Jak jsi se měla o prázdninách?" zeptala se Tory. Will se rozpovídala jak jeli s rodinou na výlet do Skotska a Tory se oddala vlastním neveselým úvahám.

Její léto nestálo za nic. Daphne byla často doma a měla pocit, že se potřebuje potrénovat v mučení a jako vhodná oběť jí sloužila Tory. Taky mizela na dlouhé hodiny pryč a když se vrátila, byla celá nadšená a hýřila svou dobrou krutou náladou.

Draca celé léto neviděla. I když se o něm sestra často zmiňovala a matka se při tom usmívala. Tory nevěděla co mají za lubem a ani to vědět nechtěla (A/N : ale měla by:D). Teď si užívala společnosti své přítelkyně.

"Nazdar," pozdravil je někdo. Obě se otočily a za nimi stál Cameron. Za ty dva měsíce hodně vyrostl a obě dívky o hlavu převyšoval.

"Ahoj," řekly zároveň.

"A co jsi dělal v létě ty?" zeptala se ho Will.

"Navštívil jsem dědečka, ve Francii," odpověděl, ale dál to nerozvedl. Tory pochopila, že ani v jeho případě nešlo o ideální prázdniny.

"Tak jdeme, ne?" pobídl dívky a nastoupily do vlaku. Ne, už to nebude stejné, pomyslela si Astorie.

***
"Tady to je, můj pane," řekla Daphne a podala mu krabičku. Voldemort ji odměnil úsměvem, pokud se tomu úsměv v jeho případě mohlo říkat. Každoně Daphne byla blahem bez sebe.

"Severusi?" řekl pak lord Voldemort a obrátil svou pozornost jinam. Draco znechucený svojí spolužačkou, ji odtáhl ze síně pryč. Svou práci tady udělali. Teď museli jen čekat na další. Daphne s úsměvem tančila po chodbě.

"Přetaň," zavrčel na ni.

"Proč? Měl bys být rád, že jsme pánovi oblíbenci," domlouvala mu.

Ale Draco si nebyl jistý, že právě tohle chce. Že chce být Voldemortův pejsek, který přijde, když pán zavolá. Že chce to co Daphne. A když se tak na ni díval, vzpomněl si na její sestru. Astorie byla Daphne velmi podobná, stejné modré oči, blond vlasy. Jen ty astoriiny byly víc světlé. Přemýšlel jestli četla jeho dopis. Přiznání. A co si o něm teď myslí.
Jeho nepřítomného pohledu si všimla Daphne.

"Co se děje, Draco?" zeptala se a přivinula se k němu. Neodstrčil ji, ale ani ji nijak nepovzbudil. Daphne to nevadilo. Už to, že ji od sebe neodháněl jí dodávalo naději. Naději, že jednou bude Malfoyová.

***
Naše hrdinka právě sedí u jezera a nastavuje tvář slunci. Vedle ní na dece odpočívá Will a Cam si čte nejnovější výtisk Jinotaje.

"Přece tomu nesmyslu nevěříš," zasmála se Will.

"Znáš to. Na každém šprochu, pravdy trochu," odpověděl jí, aniž by zvedl zrak od článku Kterak se v jižní Anglii objevili Magnoliové. (A/N : jsem si to vymyslela, no. Fantazie je na nule)

"Pamatujete si jak předloni otiskl Jinotaj ten rozhovor s Harrym Potterem?" řekla zase Will.

"Kdo by si to nepamatoval. Kdo ví, kde je teď Harrymu konec," povzdechla si Astorie. Will na ni koukla.

"Co je?" zeptala se, když si všimla jejího pohledu.

"No, já jen..jsi Greengrassová," řekla Will.

"A co jako?" zeptala se Astorie.

"Tvoje sestra je Smrtijedka," přilévala olej do ohně.

"To neznamená, že já musím být taky!" řekla přezíravě s veškerou aristokratickou hrdostí, kterou v sobě našla.

"Will," zašeptal Cameron.

"Greengrassové jsou čistokrevní," řekla zase.

"Jistě a všichni čistokrevní jsou bezcitní parchanti, že Will? Proto tu sebou sedím a proto se s tebou už šest let bavím," řekla ledově a vstala z deky. Pak se otočila a hrdě zvedla hlavu.

"Astorie já…," začala Will, ale Tory už byla na půli cestě k hradu.

"Ty jsi blbá," povzdechl si Cameron a utíkal za Astorií.

***
"Draco," zapředla Pansy a ovinula své paže kolem štíhlého mladíka.

"Nech mě být," řekl a vykroutil se jí.

"Co se děje?" zeptala se ho.

"Nic," odbyl ji a nechal ji v pokoji samotnou.

Na chodbě se vyhnul i Daphne, která ho chtěla vyrušit a zapadnul do skleníku. Sedl si do nevzdálenějšího kouta, do toho, co ho zakrývala obrovská palma. Opřel se zády o kmen a zavřel oči.

Ten neodbytný pocit, že dělá něco špatného znovu vyplul na povrch. Zatímco jeho přátelé si zabíjení a mučení užívali, on to nesnášel. Občas měl nutkání otočit hůlku proti nim. Daphne, Pansy, Blaise a všichni co prchli v šestém ročníku.

Zatímco oni nadšením plenili vesnice, Draco si přál být v Bradavicích. Studovat, aby z něj něco bylo. Něco co by znovu dodalo čest jménu Malfoy. A pak mu v hlavě bleskla bláznivá myšlenka. A vlastně proč ne? Usmál se sám pro sebe.

***
Celý rok stál za prd. Od toho incidentu u jezera, se Tory s Will sotva bavila. A jakmile Will ztratila ochranu stala se opět terčem šikany. Jedniný, kdo se jí snažil pomoct byl Cam. I jeho příjmení mělo váhu, jen ne takovou, jako když nad ní držela ochranou ruku Astorie Greengrassová. Koneckonců, byl angličan jen z poloviny. A teď se schylovalo k bitvě. Voldemortovi došla trpělivost a oblehl Bradavice. Požadoval Pottera. Will se postavila na stranu obránců, v jednu chvíli zahlédla i Astorii. Stála proti své sestře.

"Ale, ale," řekla mile Daphne.

"Astorie, drahoušku, to je doba co jsme se neviděly," pozdravila sestru. "Jsem ráda, že tě vidím zdravou," pokračovala.

"Užívala sis Bradavice, Astorie? Doufám, že ano, protože tohle je naposledy co je vidíš pohromadě. Až vyhrajeme…." Nedokončila, protože astorie na ni poslala útočné kouzlo.

"Koťátko má drápky?" zasmála se Daphne, když se mu vyhnula.

"Buď mě zabij, Daphne, nebo tě zabiju já," řekla Astorie. Daphne se zarazila. Kdy se z toho zbabělce stala tahle rozhodná osobnost? Pak si všimla jak se její sestra třese. Takže z ní má pořád hrůzu.

"Jak si přeješ, sestřičko," zašeptala a pozvedla hůlku. Astorie se přichystala.

"Avada kedavra," řekla jasně Daphne a z hůlky jí vyšlehl zelený paprsek světla. Mířil přímo na astoriino srdce. To nestihnu, prolétlo dívce hlavou, ale i tak se pokusila uhnout. Zelené světlo ji, ale nezasáhlo. Pohltilo ho jiné tělo.

"Will?" zašeptala Astorie, když s tichým žuchnutím dopadlo tělo její přítelkyně na podlahu. Daphne zaklela.

"Expulso."

Daphne odhodila obrovská síla na stěnu. Její poslední myšlenka byla, kde se ksakru myš naučila tohle kouzlo.

"Will," sevřela Astorie hnědovlásku v náručí. "Promiň," šeptala. "Promiň!"

***
Po tom co Harry Potter zvítězil a většina Smrtijedů, včetně její sestry, byli pozatýkáni a odvedeni. Daphne byla v bezvědomí ještě měsíc. Pak jako většina zradila svého pána prohlíšením, že musela být pod nějakým kouzlem. Ne že by jí soud tuhle výmluvu věřil, ale dostala menší trest a mohla odejít domů. Tam o ni pečovala matka a její nový manžel. Greengrassovo sídlo bylo zabaveno, protože Daphne byla Smrtijedkou a oni musely odejít. Kam jinam, než k Malfoyům.

Lucius Malfoy byl zavřen do ústavu pro chorobomyslné. A novou hlavou rodiny se stal jeho syn. Až později vyšlo najevo, že Draco se přidal na stranu Harryho Pottera. To mu zaručilo jistou úctu a on měl naději vrátit lesk jménu Malfoy. Narcissa a Serena, bývalé spolužačky a přítelkyně kuly plány. Plány, jak znovu vrátit sílu jejich rodům. A co mohlo být lepšího než spojit jejich děti?

Astorie už se domů nevrátila. Jen poslala vzkaz, že odjíždí. Z trezoru, který jí zanechal otec vybrala potřebnou částku a s Cameronem odjeli. Ani jeden už Anglii nepovažoval za svůj domov. Oba tu ztratili příliš mnoho. A ani jeden nepředpokládali, že by se mohli vrátit.

Jenže cesty osudu jsou nevyzpytatelné (A/N : spíš cesty autorky) a jedna pozvánka změnila úplně všechno.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Honorius Honorius | Web | 6. června 2010 v 19:13 | Reagovat

RE:Haha,díky...ráda bych se odtamtaď nějak dostala. :-D

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. června 2010 v 22:02 | Reagovat

Aaaach :D miluju tě, vážně miluju, i když zkratkovitěji už bys to asi napsat nemohla

3 kami kami | Web | 7. června 2010 v 18:42 | Reagovat

Už dávno som sa nenútila niečo tak veľmi čítať ako toto. Ale neplaš sa. To bolo len tak, že tá poviedka sa pozerala na mňa a ja na ňu a nejako sa mi nechcelo pohnúť mišou, aby som si klikla na celý článok. Inak bol prológ už tretí, dúfam, že nebude aj štvrtý, dobrý. Bolo to síce rýchle, ale keď to teda berieme tak, že je to začiatok, tak fajn. :-)

4 lina lina | Web | 9. června 2010 v 10:21 | Reagovat

[3]: A jak já se to nutila psát:D
Ale jinak díky všem...

5 Nanami Valentine Nanami Valentine | Web | 11. června 2010 v 11:13 | Reagovat

Zrovna jsem přemýšlela na kterej další film s Rainem bych se podívala XDDD
Tak díky za doporučení :))

6 Guenon Guenon | Web | 5. ledna 2012 v 16:40 | Reagovat

Koukám, že tady (u mé draze zamilované a zjevně opuštěné) moc nepřibylo. Škoda.
Já stejně nechápu, že jí takhle oddělala - ale bylo to sakra drsné! Ty jim dáváš!
Moc se mi to líbilo. Doufám, že jednou, možná... Však víš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama