Co já tu dělám?

5. června 2010 v 18:09 | lina |  Smysluplnější hlody
Nikdo nemá ideální rodinu, ani já ne....ale...

Možná bych měla začít od začátku...Máma se rozvedla a znovu vdala. Taky proč ne, je hezká a mám ji ráda. Stejně jako svého taťku. Máme mezi sebou hezký vztah a doufám, že to tak i zůstane. Je to zbytek jeho rodiny, o které jsem chtěla mluvit.

Záměrně říkám jeho rodiny, protože moje rodina to nikdy nebyla a asi ani nebude. Jediné co jsem od nich, kdy chtěla bylo, aby projevili trochu lásky dítěti, které přišlo s manželkou jejich syna a bratra, kamarádku, které bych se mohla svěřit a bratrance, se kterým bych podnikala různé lumpárny.

Babička, stále jí tak nazývám, ale pochybuju, že jí někdy byla, mě ignoruje. Jasně, že na svátky to dost dobře nejde. A před mámou taky ne. Jinak ano. Chápu, že brácha je její mazlíček. (Rostíček tohle a Rostíček tamto, a proč ho biješ? Mimochodem můj bratr je o deset centimetrů větší a o pět kilo težší, a Já ho biju) Koneckonců má stejné přijmění. Ale aby mě musela ignorovat? Občasné popovídání, které většinou evokuju já, se opravdu nepočítá. Tuhle jsem spadla ze schodů, místo toho, aby se mě zeptala jestli mě náhodou něco nebolí, spráskla ruce, zakroutila hlavou a prohlásila, že se mám naučit chodit.

Když byly prázdniny, málem mě nechala umřít hlady, namísto, aby zavolala jestli náhodou nejsem nahoře. A protože já jsem vždycky nahoře...no nic...Pro oběd si musím vždycky sama, a kdybych nepřišla, je jim to šumák.

Zbytek je na tom podobně. Nejspíš by si radši ukousli ruku, než aby náhodou zavolali, nebo se zeptali, jestli třeba nechci jít na kafe, nebo jen tak pokecat. U bratrance jsem za podivínku a nepochybuju, žeje ochoten to rozšířovat všude možně. Navíc kope do psa! Do mé malé ďáblice. Do Molly. A omlouvá to tím, že se nějak vychovávat musí!

Proč s tímhle výlevem začínám? Protože jsme se zase chytly s "babičkou". Zase kvůli Molly. Oni prostě nechápou, že ten pes chce jen pozornost a neví jak si o ni má říct, tak prostě jde a strří k nim čumák. Už jsem nemohla poslouchat to řvaní na ni a šla jsem dolů, že ji vezmu radši chvíli ven. Mazlíka jsem přivítala slovy : Oni jsou na tebe zlí.

oni: My nejsme zlí, ale máte si ji pořádně vychovat!

já: Jako Milan, kterej do ní kope? (Samozřejmě, jak jsem si mohla dovolit otřít se o mého dokonalého skunčího* bratrance, že?)

bab. : Tak, když myslí, že to pomůže.

já : A ona se jmenuje Molly, ne Molina.

bab. : Jmenuje se Molina a hotovo. tobě taky říkají Elišo, když se naštvou(říká mi tak jen můj bratr a to i když naštvaný není) A nedělej chytrou!

Já : (A to už jsem vážně pěnila, ne fakt, třásla jsem se a bylo mi zle) Já nedělám chytrou, já jsem chytrá.

bab. : Drž hubu!

Konec, radši jsem se klidila, jen jsem ještě zavolala, že mě huba nepadá. A pak jsem se rozbulela. Nejsem na to pyšná. Vlastně tu popotahuju ještě teď. Taky mě pěkně pomluvili, když jsem odešla. Neuvědomili si, žepůjdu kolem zdi a u nás je všechno slyšet. A taky si určitě nezapomenou stěžovat jak jsem byla drzá...

Promiňte, někomu jsem to musela říct. Vlastně nemám nikoho, komu bych mohla....

Mimochodem, zase na ni řvou....

* proč skunčí? Dle jeho účesu. Má uprostřed hlavy blonďatý pruh....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 5. června 2010 v 18:39 | Reagovat

No... tak hodně štěstí a pevný nervy, každý má něco a ty jsi jedna z těch, co to nemají jednodušší... Moje postavení k čemukoli (a to už jsem párkrát říkala) je čistej flegmatismus a ignorance (dřív jsem brečela hezky v rohu, sama, a teď si jen řeknu "hmm" a pokračuju, jakoby se nic nestalo - nemám sílu ani nervy, abych to změnila ostatně... až budu chtít, vypadnu a bude konecú.. ne každý to dokáže, ale když se naučíš být "splachovací" věř mi, že ti to pomůže... možná to není ve všem, uričtě ne, nejlepší řešení, ale to nejjednodušší ;-)

2 Ayuku Ayuku | Web | 6. června 2010 v 0:11 | Reagovat

Jak už psala Nel-ly ignorovat a nehádat se. Nemá smysl se kvůli takovým lidem stresovat. :-)
Nemůžeš si třeba vzít Molly k sobě nahoru, aby babičku "neobtěžovala"?

3 kami kami | Web | 6. června 2010 v 10:15 | Reagovat

Úplne ťa chápem, že to nemáš ľahké. Človek by ani nechcel veriť, že toto isté sa deje u susedov vedľa. Nie síce priamo u mňa (ja mám len otca jednou nohou v psychiatrickej liečebni) ale u kamarátky. Doslova a do písmena, akoby si opisovala jej situáciu. Čo viem, tak i ona si občas poplakala a vždy jej to pomohlo. Ale teraz to už rieši podobným spôsobom, ako vraví Nel-ly. Otca aj jeho celú rodinu ignoruje, ale zase sa mi potom vždy vyrozpráva. To je asi najdôležitejšie. Mať niekoho, kto počúva, takže sa vždy riadne vykecaj. Ono to stačí povedať aj tvojej Molly. I kamošku vždy veľmi radi počúvajú jej dvaja havkovia. :-) To zvládaš.

4 Polgara Polgara | Web | 6. června 2010 v 15:46 | Reagovat

Vím, mnohdy je těžké to ignorovat, sama s tím mám občas problém, když dojde na srážky s otcem, ale někdy je to tak lepší.
Tvoje babička je zvláštní, opět geniální rada...ignorace. Nic jiného ti v tuto chvíli bohužel nepomůže.
Ale zase na druhou stranu máš přátelé, umíš psát, máš dobré známky, máš pevné zdraví, tak buď na sebe pyšná a vždycky, když začnou podobné hádky, to nech po sobě jenom stéct. Nemá cenu se tím trápit.

5 Muhe Muhe | Web | 6. června 2010 v 17:32 | Reagovat

Chudáku...Takové rodině se asi fakt nedá říct rodina a když tě ignorujou... No neumím si tvoji situaci dost dobře představit a možná ani dost dobře pochopit, protože bych se chovala uplně jinak a nedovolila jim aby mě ignorovali, ale stejně mi je tě moc líto a doufám, že se na ně vykašleš, protože takový blbci ti nestojí za vůbec žádné slzy, i když to mrzí... Jo, kde bydlíš? Zmlátíme jee!!!! xD A už se netrap ;-)

6 Arinka Arinka | Web | 7. června 2010 v 14:43 | Reagovat

Ou.. Chudáku :( Nejhorší je asi to pomlouvání, jen co odejdeš z pokoje, viď? Taky se mi to občas stávalo (zrovna s mojí babičkou)
Ignorace je určitě skvělý řešení, ale měla by ses naučit být trochu škodolibá a vypočítavá... a při nejbližší příležitosti dát to tvojí babičce sežrat! Taková příležitost příjde tak za týden..měšíc.. půl roku.. Ale jakmile něco bude potřebovat, nebo o něčem mluvit tak jí to pořádně vytmav! Až buedete nuceně sedět s rodinou v obýváku tak jí můžeš veřejně ponížit. Ale stojí pak ty problémy za to? Ještě by se naštvali ostatní (tvoje mamka atd.) Musíš se ňáko rozhodnout :-/
A úžasná věcička jsou ksichtíky! Mě se vždycky uleví, když mi někdo nadává, nebo pomlouvá, tak se k němu otočím zády nebo bokem a pořádně si ulevím tak, že ho v obličeji napodobím. Udělám opici, veverku, skřeta.. Kdo by to byl do tiché milé dívenky řekl? :D A když tě náhodou někdo uvidí, tak se bude maximálně smát a ještě tak tvou babičku nechtěně strapníš.
Přečti si knížku od Kingliho Amise - Šťastný Jim. Tam máš spoustu návodů na geniální ksichty a víc.
Juj, promiň že jsem se tak rozepsala :D

7 Kagome-Mary Kagome-Mary | 11. června 2010 v 21:17 | Reagovat

tak som sa sem konečne dostala :D
tomuto sa vážne povie "podarená rodinka"! Ako ja už babku žiadnu nemám, ale keby som takúto mala ani by som tam nepáchla! Prečo tam vlastne chodíš? Mňa by tam nedonútilo ísť ani stádo volov! A keď sa priznám také niečo mám s tatovými sestrami(teda mojimi tetami) Minule k nám jedna z nich dokráčala a začala mi stískať líca ako tie staré babky z filmov a keď sa mi to nepáčilo hneď začala "bože, tá je ale háklivá". A komu by sa sakra toto mohlo páčiť!? Súcitím s tebou a to na začiatku článku si pekne vystihla ("nikto nemá ideálnu rodinu"). Vždy sa nájde čierna ovca...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama