Prolog číslo dva

25. května 2010 v 16:08 | lina |  ...bym
by nel-ly
Astoriin čtvrtý ročník a Dracův šestý.
Nečtěte to...
Avatar je od Nel-ly


"Koukejte, kohopak tu máme," zvolala Daphne a vytrčila ruku ven z kupé. "Moje svatouškovská sestřička," a vtáhla blondýnku dovnitř.

"Pozdrav moje přátele, Astorie," zavelela. Tory poslušně pozdravila a sklopila zrak. V kupé se nacházel Crabbe, Goyle, Pansy, která se vinula jako réva po Dracu Malfoyovi.

"Ráda bych odešla," utrousila Tory a snažila se vymanit ze sestřina sevření.

"Ty půjdeš, až ti řeknu!" Daphne ji stiskla ještě pevněji. Astorie sykla bolestí.

"No tak ji nech jít, evidentně o naši společnost nestojí," prohodil do ticha Draco. Tory se na něj usmála a vystřelila z kupé.

"Mohli jsme si pohrát," řekla zklamaně Daphne. Svoji sestru z duše nenáviděla. Byla příliš hodná, nevinná, sladká. Všechno co Daphne ne, všechno co chtěla být a nemohla. A teď ji chrání i sám Malfoy. Daphne si rozzuřeně sedla zpátky. Draco byl její, i když zrovna teď měl na klíně Pansy. Ještě o tom nevěděl, ale ona ho získá a nasadí všechny zbraně.

***
Uf, to bylo o fous, pomyslela si Tory a vydala se hledat vozík s jídlem.
"Šestkrát Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak, pět čokoládových žabek, deset dýňových paštiček.."
Vyděšeně zírala na postavu před sebou. Kluk, kterému nemohlo být víc než jí.

"No a ještě támhlety lízátka a to bude všechno," zakončil svou objednávku. S náručí plnou sladkostí se otočil, nepočítal ovšem s Tory a narazil do ní.

"Ženská, co tady tak blbě stojíš?" zeptal se. Astoria se na něj podívala, seděl na zemi a kolem něj i na něm byla cukrátka. Tory unikl potlačovaný smích.

"Se mi směješ?" zamračil se na ni. Tohle byla na Tory trochu moc. Začala se smát, prohnula se v pase a bezmocně lapala po dechu.

"Pro-promiň," snažila se omluvit, ale s každým podíváním se začala ještě víc smát. Kluk se mezitím zvedl, oprášil a sesbíral popadané sladkosti.

"Máš tu fazolku,"řekla mu Tory a natáhla ruku. Poslušně se sklonil a ona mu z vlasů vyndala podezřelou hnědou bertíkovu fazolku.

"Cameron Saint-Just, jméno mé," představil se.

"Astoria Greengrassová, pro přátele Tory," řekla mu. Podali si ruce, Camovi spadly dýňové paštičky. Tory se sehnula a vzala je.

"Počkej, pomůžu ti," nabídla se a vzala půlku sladkostí.

"To jsi až takový žrout?" zeptala se Cama, když šli úzkou uličkou .

"Ne, to je i pro ty žrouty, co jsou se mnou v kupé, byl jsem vyslán jako hlavní nákupčí, protože do Bradavic jedu poprvé," vysvětlil jí. Když došli do ke kupé Tory tam nahlédla. Zatvářila se zklamaně a začala sypat sladkosti zpátky do Camovi náruče.

"Tam já nemůžu, tak se měj, Camerone," rozloučila se. "Pro přátele jen Cam," zamumlal mladík, ale to už byla Tory pryč.

****
"Héééj, počkejte, Tory, Tóóry." Volaná se prudce otočila. Spatřila hulákajícího Camerona s obyvateli jeho kupé v závěsu.

"Nevadí, když nastoupíme k tobě a tvé půvabné kamarádce do kočáru?" zeptal se a šibalsky mrkl na Will.

"Mě to nevadí, otázka je zda to nebude vadit tvým přátelům," řekla mu. Harry Potter se netvářil nadšeně, ani o ostatních se to nedalo říct.

"Oni to přežijou," rozhodl to Cam a natlačil se do kočáru. Tory se ušklíbla a vlezla za ním. V kočáru začalo být stísněně, když se tam nakonec přece jenom nacpali všichni a cesta netrvala dlouho. U brány všichni nebelvírští z kočáru vystřelili jako rakety. Tory se za nimi jen dívala.

"Tak se uvidíme na hostině," řekla Camovi a odtáhla Will.
"A na závěr, bych tu rád přivítal Camerona Saint-Justa, který nastupuje do pátého ročníku, pane Saint-Juste, přistupte k zařazení," zakončil svůj proslov Brumbál. Cameron se usadil na židličce, chvíli si s kloboukem povídal a pak klobouk zakřičel : "ZMIJOZEL!"
Tory viděla jak Harrymu a jeho přátelům zaskočilo. Čekali, že jejich přítel z vlaku půjde do Nebelvíru. Vlastně s tím počítala i ona.

"Ahoj, Tory." To už byl, ale Cam u ní, nedbal na nevraživé pohledy ostatních a suverénně si k ní sedl. "Ahoj Camerone," oplatila mu. "Pro přátele Cam," zopakoval to, s tím rozdílem, že tentokrát se na něj Tory usmála a pokývala hlavou.

"Jak to, že jsi ve Zmijozelu?" zeptala se Tory. Cam se zazubil.

"Čekal jsem, kdy se zeptáš. Moje matka je dcerou starého irského rodu Coelů a táta poloviční Francouz, samá čistá krev znáš to. " Tory si zklamaně povzdechla. Takže další hlásač čistoty krve.

"Ne, že já bych to nějak bral. Proto mě vyloučili z té super čistokrevné školy v Kruvalu," dopověděl to Cam a věnoval jí nestejnoměrný úsměv. "Camerone?" zavolala na ně Will. "Moje přítelkyně Wilhelmina Johansenová," představila je vzájemně.

Will se opět začala chovat jako slípka. Ostatně tohle dělala vždycky když viděla nějakého pěkného kluka. Cam se zubil na všechny strany a bavil jak Tory tak její kamarádku. Ostatně Will byla taky ve Zmijozelu raritou. Plně mudlovská holka se do nejčistší koleje jen tak nedostane. Pro to se stala terčem šikany, pak si ji pod křídla vzala Astorie Greengrasová a bylo po pomluvách. Aspoň k něčemu mi to jméno je, pomyslela si tehdy.

***
Draco sledoval ty tři v živém hovoru a přemýšlel. Z malé Tory, se kterou se seznámil pod schody, vyrostla překrásná dívka. Tolik podobná sestře a přece jiná.

"Kdo je to?" zeptala se přihlouple Pansy. Jako by to Brumbál, před chvílí neříkal.

"Cameron Saint - Just, říká ti to něco?" Zavrtěla hlavou. No co, on si to zjistí. Jako nekorunovaný král Zmijozelu na to měl právo. Vstal od stolu a šel k rozesmáté trojici. "…a tak mu povídám, dědečku, pošli mě do Bradavic….," vyprávěl právě. Jako první si ho všimla Will. Jemně šťouchla Astorii do boku a ta se obrátila.

"Draco?" zeptala se.

"Draco Malfoy," představil se a čekal až to udělá Cameron.

"Cameron Sait - Just, syn Daimona Saint - Justa a Mercedes Coelové, dcery Frederica Coela a Prudence Franklinové, můj otec je synem Henriho Saint - Justa a Arrabel DaAvily," nadechl se, aby pokračoval. Astorie dusila smích v dlaních a Cameron se taky usmíval. Tak on si z něj bude dělat srandu? Usmrkanec malý. Bohužel co se týče jeho rodiny nemohl mu nic vytknout.

"Stačí!" zarazil ho.

"Uf, přiznávám od Viléma Dobyvatele bych byl pěkně v pytli," řekl Cam a úlevně vydechl. "Vítám tě ve Zmijozelu," dodal jen Draco a odešel zpět na své místo.

****
"Astorie! Pojď okamžitě sem," zasyčela Daphne.

"Co chceš?" zeptala se a zůstala stát ve vzdálenosti, kterou považovala za bezpečnou. Na druhé straně viděla jak se Cameron zvedl z křesla a blíží se k ní. Za dva měsíce zjistil, že Daphne své sestře jen ubližuje. A Astorie neví jak se bránit, i když žádná uťápnutá děvenka to nebyla.

"Matka psala, že odmítáš jet na Vánoce domů, jak si to představuješ? Budeme mít večírek, víš jak trapné bude, když tam nepřijdeš?" vybafla na ni.

"Stejně by jsi mi tam zase zakázala jít. Navíc nechci trávit vánoce s Gatesem," řekla Tory. "S Arthurem si přece výborně rozumíš, jen se blbě vymlouváš, sestřičko. Já ti povídám, že na Vánoce domů pojedeš!" přikázala jí. To už byl Cameron u nich.

"Jen kdybych mohla pozvat Camerona," vyhrkla Tory a usmála se na svého přítele.

"Jel by jsi? Vánoce u Greengrassů jsou celkem pěkné," zvala ho a vrhla na něj zoufalý pohled.

"A proč, vlastně, ne. Za dědečkem do Francie bych stejně nejel," zauvažoval a přijal její pozvání. Daphne si odfrkla.

"Dobře. Napiš to matce," přikázala a odplula ke své partě.

"Děkuju," řekla Tory, když odešla. "Není zač," řekl Cam.

***
"Tak jsme tady. Jen ještě. Arthur Gates je maminčin manžel a je takový divný. Když jsme sami, tak..je velmi…jak..," koktala Tory. Cameron se zarazil. Vždyť jim bylo jen 14. Co je to proboha za rodinu?! No rozhodně není o nic lepší než ta moje, pomyslel si.

"Zaračuju ti, že dokud tady budu já, tak sama s ním nezůstaneš," slíbil jí.

***
"Jak se ti tu líbí?" strčila hlavu do dveří od pokoje, který mu přidělili.

"Máte to tu skoro jako na Saint-Justově panství," řekl a pozval ji dál. Trávili spolu hodně času. Včera byl štědrý den a on od ní dostal hodinky. Tory se mu totiž pořád smála, že všude chodí pozdě. On jí dal chlupaté kotě. Její matka z toho moc nadšená nebyla, ale Toryiny rozzářené oči mu stačily. Také na ni dával pozor a staral se, aby nezůstával s tím chlípníkem sama.

"Za týden se vracíme do školy," povzdechla si. Ať už to bylo jakkoliv doma to měla moc ráda. Byla tu spousta šťastných vzpomínek na dobu, kdy ještě žil tatínek.

"Na nový rok bude velký večírek. Je nám dovoleno zůstat do půlnoci," sdělila obřadně a smála se.

"Neříkej, zasloužíme si to vůbec?" přidal se.

***
Novoroční večírek byla nablýskaná nádhera. Sešla se tam celá smetánka kouzelnického světa. Včetně Draca Malfoye a jeho rodiny.

"Astorie, smím prosit?" požádal svou bývalou přítelkyni.

"No," zarazila se.

"Ze staré známosti," dodal a ona se uculila. Měla na sobě opět modré šaty podobné těm co měla i Daphne. Ta teď sledovala jak její sestra tančí s jejím budoucím manželem. Daphne se svého slibu nikdy nezřekla. Draco Malfoy bude její a udělá proto cokoliv.
"Hodně jsi se změnila," řekl jí draco během tance.

"Ty taky, vyrostl si a tak nějak zvážněl," oplatila mu. Na to Draco nic neřekl. Ovládala ho silná touha zatáhnout ji zase pod schody a zase si upřímně popovídat. Říct jí o svých obavách, o tom co se od něj očekává, o nejisté cestě, na kterou se pustil.

"Vezmeš mě zpátky ke Camovi?" požádala ho.

"Jasně," řekl a odvedl ji k jejímu příteli.

"Ahoj, Draco," pozdravil ho.

"Saint-Juste," řekl jen a sledoval jak se ti dva ztrácí v davu.


***
"Tady jsi, hledala jsem tě. Slíbil jsi mi, že si zatančíš," řekla mu Daphne, když ho chytila u palmy.

"A sliby se mají plnit, že?" Nechal se znovu odvést na taneční parket. Daphne byla stejně jako on o Vánocích přijata mezi Smrtijedy. Na rozdíl od něj, žádné pochybnosti neměla. Dokonce si svoji novou funkci velmi užívala a těšila se z ní.

"Tančil jsi s Astorií," konstatovala a v hlase jí zazněla žárlivost.

"Známe se dlouho," řekl jen.

"To je pravda, ale Astorie se k nám nikdy nepřidá. Je jako jeptiška, čistá jako voda," odfrkla si pohrdavě.

"To vím taky."

"Proč jsi najednou tak podrážděný?" zeptala se.

"Ale to nic. Odbíjí půlnoc. Pojď si připít," odvedl jí a vrazil jí do ruky skleničku šampaňského. Rozhlížel se jestli neuvidí Astorii, ale ta zmizela.

***
"Will, tak počkej přece!" vykřikla Astorie a rozběhla se.

"Jedu s tebou, počkej!" Will nezastavila.

"Kde se flákáš, Tory. Stála jsem u vchodu nejmíň hodinu!" postěžovala si.

"Maximálně deset minut!" řekla Tory a omotala si šálu kolem krku.

"To je zima, už aby bylo jaro," povzdechla si.

"Tak pojď, vidím to na dobrý máslový ležák," řekla Will a popadla ji za ruku.

"Jaké byly Vánoce?" zeptala se jí u skleničky Will.

"Jako vždycky. Jen o trošičku lepší…," začala vyprávět.

"Jak o trošičku. Byl jsem tam já. Musela jsi se výborně bavit!" našel je Cam a posadil se k nim.

"No to je dost, že jdeš, Came," plísnila ho Will.

"Stydne ti to," přisunula k němu skleničku.

"Děkuju, má dobrá vílo. Tory to nechce přiznat, ale o Vánocích se výborně bavila!" usmál se a usrkl.

"To je dobře," pochválila ho Will a všichni si přiťukli.

***
A pak se stala ta příšerná věc. Severus Snape zabil Brumbála. Ale proč to dělal? Brumbál vzal pod svá křídla. Poskytl mu domov, příležitost. Studenti byli otřeseni. A Astorie také. Nejhorší bylo, že zmizela půlka šestého ročníku ve Zmijozelu, včetně její sestry a Draca.

"A ona ti opravdu neřekla, kam jde?" ptala se naivně Will.

"To by radši mluvila se Smrtí, než se mnou," odfrkla si Astrorie. Ráno jí pak přišel dopis, že její sestra udělala velmi prospěšnou věc a to přidala se ke Smrtijedům. Astorii bylo jako by ji někdo namočil do ledové vody. Něco prospěšného? Co je na tom prospěšného přidat se ke skupině fanatiků a vraždit?

"Tory? Děje se něco?" zeptal se jí starostlivě Cam.

"Ne, ne…to nic," řekla a zamčkala dopis do kuličky.

Ten den jí přišel ještě jeden. Z adresy poznala Dracovo písmo. Vzala si ho od malé sovičky a poděkovala jí. Pak dopis uložila do jedné z rozečtených knih. Nikdy ho nečetla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se povídka?

hej, mezec! 85.7% (18)
ještě je co zlepšovat 9.5% (2)
ne, hrůza 4.8% (1)

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 25. května 2010 v 17:05 | Reagovat

Hej mazec! :D
No jo, dobře, na mě moc rychlý :-) nejradši bych vyděla delší a další, delší a... no, víš co myslim

A pak se stalo něco příšerného - u toho jsem se rozesmála :D je to vážně jak z popisu čistý zmijozelský čtrnáctky, chudinka

Je to zvláštní, když řeknu, že Cama chci domů, Astorie je sympatická, Draca miluju a Daphne je zrůda... to si asi nečekala, co? :D al teď vážně, ti tvoji chlapi... vždcky si je zamiluju

stejně by to mohlo být delší... ale zase mě to utvrzuje v názoru, že se začne něco dít a na to se těšim

jinak hezkej avatar :D (ne, nejsem narcistická)

2 kami kami | Web | 25. května 2010 v 17:45 | Reagovat

To čo má ten chlapec za meno?! No nič. A ono ten list nečítal? Ahá! Určite tam bolo nejaké vysvetlenie typu: Nechcel som sa k nim pridať. Ale nebudem predbiehať a nechám sa prekvapiť, poprípade sa na konci príbehu budem prekvapene tváriť. :-D Ale aj tak som zvedavá, čo tam budeš písať, keď si sa dostala prakticky až k ich dospelosti. :-)

3 lina lina | Web | 25. května 2010 v 17:50 | Reagovat

[2]: Cameron:D jsem zrovna četla jednu knížku no a Saint-Just je pozůstatek šprtání francouzké revoluce, kde Luis de Saint-Just byl přítelem Robespierra:D Tak se mi to tak prolnulo:D Co je v dopise..no to je překvapení(i pro mě)...

[1]: budu se snažit psát delší:D

4 Simia Simia | Web | 26. května 2010 v 16:50 | Reagovat

Jak nečetla? Ts! Teda... no když ho nechce číst ona, nevadí, ale ať ho laskavě navalí mě. |Já ho číst CHCI:D
A vůbec... bylo to parádní.
Ten konec řádně urychlenej teda, ale nevadí. Ale Nel-ly má pravdu, že u toho Stalo se něco příšernýho jsem se smát musela:D To bylo schválně?:D
Jinak vážně perfektní. Povídku mám už teď strašně ráda. Moc:D

5 kami kami | 26. května 2010 v 21:44 | Reagovat

Čítala som tvoj komentár u Simii a musím oznámiť: Ja už nie som v kríze a už mi blog funguje.

6 bigbiz bigbiz | 27. května 2010 v 12:12 | Reagovat

Tak musím říct, že povídka je zatím moc pěkná. Ale teď jsem zvědav na pokračování. Doufám, že bude stejně tak dobré, jako tenhle prolog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama