4. kapitola

26. dubna 2010 v 20:14 | lina |  Key to the Atlantis
klíč



Pergamovy ruce se zformovaly do tvaru dívčího krčku. Pak si představil jak svírá Zebeidino bělostné hrdlo a ruce sevřel. Žádný pocit uspokojení se nedostavil a objekt jeho vražedných choutek šel pět kroků před ním.

Zebeida poskakovala po polní cestě. Nikdy nebyla tak daleko od domova a všechno jí připadalo nové a vzrušující. Kolem cesty se rozkládala pole a všude kvetly květiny. Nad hlavou létali barevní ptáci. Jednou se Pergama zeptala co jsou zač, velmi neochotně jí vyjmenoval všechny druhy, které jí létaly nad hlavou. Rajky, kakaduové, divoké kachny(:D).

Teď si potichu broukala jakousi melodii a čichala ke každé kytce. Za ní se ozvalo zavrčení. Hodila očkem dozadu, ale jediné co viděla byl zachmuřená Pergamos.

"Ty jsi zavrčel?" zeptala se. Zvedl k ní tvář, odhrnul si vlasy z čela a usmál se.

"Čemu se směješ?" Ani teď se jí nedostalo odpovědi. Stín jen zavrtěl hlavou, pršel kolem Zebeidy a směřoval po cestě dopředu.

"Blbec," odfrkla si Zebida a Bručoun jí to odkýval. Pak ji chytil za ruku a oba následovali Pergama.

***

Cerasus si nervózně pročísl vlasy. Nejenže se Pergamos s kořistí nevracel, ale neměl o nich žádné zprávy.

"Borsippe, pojďte sem," zavolala na svého sekretáře.

"Stín se neozval?" zeptal se a upřel na starého muže nadějné oči. Sekretář si povzdechl a už posté za tuto hodinu odpověděl ne.

Cerasus si pomnul ruce. "Kruci, kruci...," za tichého mumlání zavřel dveře své kanceláře a usedl za velký stůl.

I další hodinu se vyptával sekretáře na tu samou otázku a odpověď stále zněla ne. Po dvou hodinách už byl Borsipp tak unavený, že si vyrobil cedulku s důrazným NE! a kdykoliv Cerasus vystrčil hlavu z kanceláře, zvedl ji a dveře se s prásknutím zavřely.

***
A když už se pídíme po tom, kde je Stín, tak ten právě stojí uprostřed cesty a hněvivě svírá ruce v pěst. Kdyby to šlo z uší a nosu by mu stoupala pára.

"Pauza," oddechla si Zebeida a svalila se do trávy.

"Žádná pauza, jdeme!" Stoupl si nad ni Pergamos. Zebeida k němu zvedla oči a na chvíli zapomněla co chtěla říct. Když se zlobil slušelo mu to snad ještě víc. Zatřásla hlavou a zakázala si na to myslet.

"Nikam nejdu, jsem na nohou celé dny, odpočívám jen v noci. A ani to ne, když kolem pořád něco šramotí. Člověk by se strachy zbláznil!" zakřičela na něj.

Pergamovi oči ostupeň poteměly, vypadaly jako by byly opravdu černé. Černé a nebezpečné.

"Jdeme celé dny? Celé dny? Už jsme tam dávno mohli být, kdyby jsi každejch pět minut neskuhrala a nesedala si. Díky tobě se jsme se zdrželi 3 dny. A v noci hlídám, takže skoro nespím a nikdy kolem nic nešramotilo! Už toho mám plný zuby. Jsi malá zhýčkaná uřvaná slepice!" žařval a svůj monolog doplnil hněvivým rozhozením paží.

"Slepice?" zajíkla se Zebeida.

Pergamos po ní šlehl pohledem a otočil se. Co mu sejde na její útlocitnosti. Teď by nějaké to přepadení doslova uvítal. Potřeboval si na někom vybít svůj hněv.

Zebeida si otřela slzy z očí. U Zariaspy, co komu udělala, že musí cestovat s necitelným vrahem. Bručoun jí chápavě objal kolem ramen.

"Nejsem slepice," zakvílela a Pergamos stojící zády k ní trhl rameny.

Nejsem slepice, nejsem zhýčkaná, to on nasadil nelidské tempo, je to tyran, hezký tyran, prolétlo jí hlavou. Křoví za ní zašustilo, na rameno jí padla velká ruka a vtáhla ji dovnitř.

***
Pergamos uslyšel tlumený výkřik.

"No jistě, jen si breč, já se neotočím, nehodlám se dívat na ten tvůj ksicht víc než je nutné," zahulákal.

Najednou mu někdo poklepal na rameno. Díky létům cvičení, skončil protivcník na zemi a Pergamos mu hleděl do obličeje.

"To jsi ty," řekl zklamaně. Zrovna to začalo vypadat nadějně, zrrovna, když to ypadalo, že se objevil člověk, kterého může zmlátit. Bručoun pod ním jen kývl.

když ho pustil, rychle se zvedl a ukázal na místo, kde před chvílí kvokala ta rezavá slípka. Zarazil se.

"Kde je?" zeptal se. "Kde ta holka, sakra, je?" zařval a jediné co mu odpovědělo byla ozvěna. Bručoun jen pokrčil rameny a dál ukazoval na křoví.

"S tou houlkou jsou jen problémy. Vždyť není ani hezká," zamumla si pod vousy. Jeho mlčenlivý společník netrpělivě postával u místa, kde zmizela a hleděl na něj.

"No jo, už jdu!"

***
Zebeida se zachvěla. Nějaké starostlivé ruce ji přikryly. Všechno ji bolelo a oči měla zamlžené.

"Dali jí nějakou drogu," uslyšela známý hlas.

"Pergame?" šeptla.

"Jo, a teď se napij," pobídl jí a přiložil jí k ústům misku s vodou. Zkusila se napít, ale vodu hned vyzvracela. Přesto ji nepřestával trápit, dál do ní lil další a další doušky vody.

"Co se stalo?" zeptala se a olízla si okoralé rty.

"To co vždycky. Unesli tě, snažili se tě zabít, přišel jsem ,zachránil tě,odnesl do bezpečí a teď ti dělám chůvu," shrnul to. Zebeida zavřela oči. "Aha, díky," řekla a propadla se so temných hluvin spánku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 26. dubna 2010 v 20:49 | Reagovat

Promiň, není to k tématu, ani ke článku, ale dostal jsem se sem náhodou a všimnul jsem si jedné věci...takže pokud letos 19.5. maturuješ, tak přeju hodně štěstí (mě to čeká o týden později) a určitě nepropadneš, protože je to na moje narozeniny a já na tebe budu myslet (mezi učením se ZSv a dějepisu, budu mít svaťák) a to se přece nestává, abys proletěla když na tebe bude myslet někdo s narozeninama :-D

2 kami kami | Web | 26. dubna 2010 v 20:59 | Reagovat

Hurá, hurá! Neviem nič iné dodať. Možno len perfektné, úžasné, super, nádherné, a tak dále a tak dále. :-D No a ešte, že bude Pergamos s tou na Z? To by bolo ešte krajšie. :D

3 Simia Simia | Web | 27. dubna 2010 v 16:52 | Reagovat

Já ti už nevím, co říct. Prostě NÁDHERA, DOKONALOST, PERFEKTNÍ. :D
Já se lebedila každou řádku, prostě skvělý:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama