Kapitola 15. - Začátek

27. března 2010 v 18:24 | lina |  Modré nebe, černá noc
Poslední kapitola, pak ještě epilog a uděláme Kiernan i Siriusovi pápá. Co říct, měla jsem tuhle povídku ráda:D Mimochodem, napadla mě díky tomuhle obrázku.

poberti

Jo a nezapomeňte si pustit písničku! Mě se k tomu hodila...

A jste zlý, páč nikdo neocenil mou snahu napsat recenzi na Tegami Bachi. Jinak děkuji dámám, které okomentovaly Highlands, tahle kapitola je pro vás.


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kiernan si zoufala. Sirius už s ní nemluvil a James jí neodpustil to co se posledně stalo. Svěřit se mohla jen Removi, ale ani ten nevěděl co dělat. Všichni byli svědky jak se kdysi rozesmáté Kiernan stává a zachmuřená netečná dívka.

"Dej si chvíli pauzu. Vyspi se, já se o Blacka postarám. Je toho na tebe moc a potřebuješ si odpočinout," navrhl jí Remus. Vzal ji za ramena a nasměroval ji k ložnicím.

"Díky," zamumlala a odešla do ložnice.

Zalehla do postele a za chvíli usnula. Zdál se jí sen. Utíkala, ale nevěděla před čím. Les se rozestupoval až zastavila před Chroptící chýší. Kolem byl sníh a v něm psí stopy.

"Blacku," zavolala, ale nikdo se jí neozval, ani nikdo nepřicházel. Zvedl se vítr a rozfoukal sníh, stopy zmizely a Kiernan bylo do pláče. Takhle ho nikdy nenajde. Najednou se za sněhovou clonou začal formovat stín.

"Siriusi?" šeptla a nátáhla k němu ruku. Stín se, ale ani nehnul, jen pak znovu zafoukal vítr a stín zmizel.

"Siriusi!" zakřičela a posadila se. Bože už se jí o tom i zdá. Unaveně se zhroutila do polštářů, že by se jí ten sen snažil něco říct? Chroptící chýše, sníh, stopy….přestala nad tím přemýšlet a zase usnula.

***
"Vyspala jsi se?" zeptal se jí Remus, když sešla zase dolů. Kiernan podrbala Blacka na hřbetě a ten se slastně prohnul.

"No jo ty můj pejsánku," zamumlala.

"Ty jsi tak roštomilej," šišlala na něj a drbala ho.

U stolku seděl Remus, Lily a Carolin, které dělaly úkol do lektvarů.

"Teď jsi to zvorala. Udělat to v reálu, budeš muset začít od začátku," vysvětlovala Lily druhé dívce.

"Cože?" zeptala se roztržitě Kiernan.

"Že by musela začít od začátku," zopakovala to Lily.

"Od začátku!"vykřikla Kiernan.

"No jasně," řekla a vyskočila z křesla. Popadla Blacka za obojek a vystřelila ze společenské místnosti a psa vlekla za sebou.

"Co to bylo?" zeptal se zmatený Remus.

***


Kiernan utíkala k Prasinkám. Pěšky to trvalo déle než čekala. Když dorazila před Chroptící chýši, lapala po dechu a držela se za břicho. Velký černý pes jí seděl po boku a zvědavě na ni hleděl.

"Fajn, tak jsem tady? Co teď? Co po mě chcete?" zařvala, ale odpovědi se nedočkala. Kolem jen foukal vítr a poletovaly vločky.

"Mysli holka…vrátili jsme se tam, kde to začalo. Ty jsi tady, já jsem tady," uvažovala nahlas. Sirius neodpovídal, jen tam seděl. Neodpovídal jí poslední dva týdny.
Pak jí hlavou bleskla vzpomínka na poslední Gavinův dopis a vtípek o Žabím princi.

"Hmm," broukla přemýšlivě. Stoupla si naproti psovi.

"Když jsme tu byli naposledy, když se to stalo. Stál jsi tady, já stála tady. Ty jsi se naklonil a chtěl…" zatímco mluvila, sehnula se k Blackovi a vtiskla mu polibek na vlhký čenich.

Radši zavřela oči, nechtěla vědět, co se stane, nebo spíč nestane. Zvedl se ledový vítr a kolem se v divokém tanci roztočily sněhové vločky.
Pak se vítr utišil, chvíli se nedělo nic a pak se ozvalo rozmrzelé : "Monroová, líbá se na pusu, ne na nos."

Kiernan zprudka otevřela oči. Nevěřícně hleděla na černovlasého mladíka stojícího před ní. Roztřeseně zvedla ruku a přitiskla mu ji k tváři.

"Ach můj…," vyhrkla a skočila mu kolem krku. Sirius tohle nečekal a oba spadli na zem.

"No tak, jsem zpátky. Klídek," tišil ji.

"Že ti trvalo než jsi na to přišla," vyčetl jí.

"Ale…ale..ty..ty jsi se mnou nemluvil," vzlykala.

"Mluvil, jen ty jsi neposlouchala," řekl jí a pomáhal jí vstát. Kiernan se k němu přitiskla, jakoby se bála, že zase zmizí.

"Tak se vrátíme ne?" navrhl, sevřel jí ruku a oba zamířili k hradu.
Zpráva, že se Sirius Black vrátil do hradu se šířila jako požár. Další drb byl, že se vrátil ruku v ruce s Kiernan Monroovou.
A ještě lepší bylo, když po bouřlivém přivítání, které mu uchystali Nebelvírští, před dívkou poklekl a požádal ji, zda by s ním nešla na ples. Tázaná mu se smíchem padla do náruče a souhlasila.

***
Brumbálův maškarní ples se vydařil. On sám šel za křováka, Minerva McGonagallová, s kočičíma ušima a ocáskem, z něj málem dostala infarkt.
Brumbál totiž, krom sukýnky z palmového listí a půlměsícových brýlí, neměl nic. U studentů sklidil jeho kostým bouřlivý potlek a od stolu Pobertů se nesl uznalý pískot.

James, podle Lily zatraceně neoriginální, se navlékl do svého famfrpálového dresu. Remus, k Jamesovu pobavení dělal zadek koně a hlavou mu byla Alice, k velké nelibosti Franka Longbottoma.

Sirius skvěle doplňoval Kiernanin kostým, když na sebe navlékl samurajský obleček a někde splašil i katanu.

Soutěž o nejlepší masku vyhlašovala profesorka Prýtová, oblečená jako dýně. K velkému překvapení na pódium šel Severus Snape, celý v černém. Tomu ovšem neodolali Poberti a kouzlem přeměnili jeho černočernou masku na růžové tutu a bílý trikot.

Severus v kostýmu baletky za huróského smíchu a potlesku utekl celý rudý ze Síně. Ani cenu si nevyzvedl.

"Chudák," politovala ho Kiernan.

"No tak, je to Snape," řekl Sirius a pak Kiernan políbil. Ta rázem zapomněla, že existuje nějaký Severus Snape v růžovém baletním kostýmu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Bály/i jste se, že Sirius zůstane psem?

No jistě 47.1% (8)
Ani ne 41.2% (7)
Vůbec ne 11.8% (2)

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 28. března 2010 v 10:25 | Reagovat

Přiznávám, že tuhle povídku jsem nějak moc nesledovala, ale asi začnu, protože tahle kapitola mě navnadila. Maškarní ples se ti vyvedl, i když mi přišlo, že tahle kapitola byla poněkud kratší, ale jí se svoji délkou kapitol radši pomlčím :-)

2 Jaune Jaune | Web | 28. března 2010 v 17:22 | Reagovat

bože, brumbál jako křovák, tak to je moc už i na mě :D:D
báječná kapitola, i když sirius čoklíkem nezůstal, strašně se mi to líbilo... a trhá mi srdce, že už to končí... :D

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. března 2010 v 23:29 | Reagovat

To věnování hezky změníš, já si tuhle povdíku přivlastnila už před měsící a nemůžu za to, že jsem nevšímavá :D

Ale jinak... já se fakt bála, co na nás připravíš, už jsem se připravovala na kkousání si nehtů, nadávky a ono tohle... No jo, ty vždcky překvapíš, tvoje psaní se vším všudy je jedno z nejoriginálnějších, co jsem kdy četla a nemá srovnání (fakt v dobrém :D) a že to zakončíš pohádkovým koncem bych fakt nečekala... no... nerada bych říkala, že mě to zklamalo, protože to ne, jen jse taková na rozpacích a tak nehnutě čekám na ten epilog... (ne, že bych si přála aby zůstal psem, to ne!! vlastně ani nevím, co jsem si přála a možná to ještě furt nevím, třeba to bylo tohle... pohádka o žabím prnci - i když Sirius jako princ? to je novinka :D)

jinak Brumbál jako Křovák a vůbec celý maškraní se ti nehorázně povedlo :D nemůůůžu

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. března 2010 v 23:31 | Reagovat

btw. Obrázek: kam jí to, probůh, sahá tou tlapou? :D (njn, je pozdě v noci)
písničku si poslechnu  někdy.... bemám na notebooku zvuk :-/

5 lina lina | 29. března 2010 v 13:28 | Reagovat

[1]: Děkuju moc:D no jo, jsem známá svýma krátkýma kapitolama

[2]: Když jsem to pslal vzpomněla jsem si na Merlina ze Shreka:D ani nevím proč:D

[3]: Děkuji za pochvalu..on to spíš neměl být Sirius jako princ, ale celé to mělo být o síle polibku:D Jsem beznadějný romantik

6 Simia Simia | Web | 29. března 2010 v 16:53 | Reagovat

Ach!:D:D Jéééééééééé:D:D:D
Já jsem děsně nadšená, víš?:D Bylo to... Ach:D Sladké. Krásné. Písničku znám a zbožňuju - a mimochodem se hodí perfektně. Z kombinace ní a té povídky mi dokonce i malinko vytryskly slzy... víš co. Takový ty... Dojatý:D (Dojatý slzy. Dnes mi to zas myslí, co?:D)

Mimochodem křovák mě dostal do kolen:D Dokonalý... To bych chtěla vidět... Teda vlastně nechtěla:D Vůbec:D Ale i tak...

A mrzí mě, že bude konec. Nedovedu si to představit:D Ach jo... :D

Ale fakt kársa tohle:D Zlepšilo mi to náladu - o moc:D

7 Andy Andy | Web | 29. března 2010 v 22:26 | Reagovat

Je mi blbé psát sem, ale co nadělám... Máš u mě ten art, snad se bude líbit :D A pokud ne, tak si z toho nic nedělej. Vůbec ho nemusíš použít, jasný :D?

8 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. března 2010 v 23:04 | Reagovat

No tak síla polibku je jasná...musíš pochopit, že já toho s romantikou nemám moc společnýho /ač u mě najdeš tolik dojemných situací, že až trhají srdce :D je to spíš omylem/

[6]: hele a víš, že já bych to i vidět chtěla? :D i když bych se z toho musela ještě hodně dlouho vzpamatovávat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama