Kapitola 13. - Únos a dopis

28. února 2010 v 16:01 | lina |  Modré nebe, černá noc
Tak...a tímhle si můžu odškrtnout pomyslný seznam úkolů na únor:D Užijte si kapitolu, ve které se zase nic neděje, nelíbí se mi a vůbec...
Jinak, teď už budou následovat takzvané ZZZ kapitoly, tedy tři poslední:D proč ZZZ to uvidíte..možná...



Lily bojovala ze všech sil, ale jedna jeho ruka tlumila její výkřiky a druhá držela její ruce.

"Pustím tě, ale nesmíš křičet," zamumlal jí do vlasů.

Lily se zachvěla a přikývla. Sundal svoje ruce z jejího těla a Lily zaječela. Matně zaslechla jeho zaklení, a pak už nemohla křičet vůbec.

Ucpal jí ústa kapesníkem. (A/N : Tak jen doufám, že nebyl posmrkanej:D) vyděšeně třeštila oči, ale ve tmě neviděla nic.

"Teď tě vezmu za ruku a půjdeme," informoval ji a nahmatal její dlaň.

Pevně ji stiskl a jí nezbylo nic jiného než poslušně cupitat za ním. Lily se uklidňovala, že jí nechce ublížit, jen potřebuje aby byla zticha a taky ji nechce zabít, protože by nedostal výkupné. Věděla, že by za ni rodiče zaplatili a kdyby neměla zacpanou pusu, byla by mu to řekla.

Kolem hlavy jí proletěl netopýr a Lily se vyděšeně nalepila na svého únosce. Slyšela jak se zasmál a povzbudivě jí stiskl ruku. Ještě chvíli šli, když tu se najednou prudce zastavil a ona do něj narazila.

"Už nebudeš křičet?" zeptal se. Lily zamumlala ne, ale stejně věděla že j neslyší a i kdyby nerozuměl by jí. Jemně jí ho sundal a zrzka si odplivla.

"Kdo jsi? Kde to jsme? Kam mě to vedeš?" zahrnula ho otázkami.

"Pozor schody," upozornil ji, aniž by se snažil odpovědět na její otázky.

Vyšli po schodech nahoru a tma už trochu odpadla. Lily poznala Medový ráj, takže jsou v Prasinkách. Odpověď na svou druhou otázku dostala, ale co ty zbývající? Její únosce byl, ale otočený zády a dával si dobrý pozor, aby mu neviděla do obličeje. Jasné bylo, že Gregory to není, na to byl příliš malý a málo ramenatý.

Opatrně vylezli z Medového ráje (A/N : pomineme, že kdyby se někdo náhodou vloupal do obchodu rozezní se alarm…ale je to přece jenom fikce, že?!) a zamířili po cestě někam nahoru.

V tom to Lily docvaklo. Vede ji do chroptící chýše a až tam ji zamorduje. Jako rituální oběť. Zděšeně vypískla a on se otočil.

"Stalo se něco?" zeptal se starostlivě a Lily došlo, že ho určitě zná. Ten hlas….

"Zabiješ mě?" zašeptala a on se rozesmál.

Bože, vždyť je to POTTER!

Lilyino zděšení se proměnilo v nekontrolovatelný vztek. V očích se jí zablýsklo, ale on se dál smál. Pak ho uhodila.

"Ty idiote!" zařvala.

"Málem jsem umřela strachy! Proč ten roubík? Co ta cesta? Ty růžemi poslal ty?" to poslední už skoro šeptala.

"Myslel jsem, že ti to dojde. Ty růže," řekl, když se uklidnil.

"A ne zabít tě nechci, jen jsem chtěl, abychom měli nezapomenutelné rande, o kterém by jsme mohli vyprávět našim dětem," dodal.

"Našim dětem?"

"Jistě. Harrymu a Amandě," oznámil jí.

"Poterre, ty jsi blázen," řekla nevěřícně.

"Jo, do tebe," usmál se a ni. Lilyin hněv odplul někam hodně daleko a ona se přistihla, že se usmívá.

"Tak pokračujeme?" zeptal se a natáhl k ní ruku.

Lily si útrpně povzdechla a chytila se jí. Oba pak pokračovali v cestě, James si pískal a Lily přemýšlela o těch dětech.

***
Black ani Kiernan se k jejímu výbuchu nevraceli. Ona na to neměla sílu a on nechtěl, aby zase brečela. Cítil se bezmocně, když se jí z tmavých očí hrnuly slzy a byl naštvaný, že s tím nemůže nic udělat. Teď zrovna leželi na její posteli. Kiernan ho hladila po hřbetě a přemýšlela.
Jdeme ven, haf! Řekl Black a seskočil z postele.
"To už je dneska po čtvrté," zaúpěla. Věděla, že se ji snaží přivést na jiné myšlenky a oceňovala, jen to mohl dělat nějak jinak.

"Tak dobře, ale dneska už je to naposledy," řekla.

Nasadila mu obojek a pro jistotu vzala i vodítko. Ve společenské místnosti narazili na Lily a Jamese.

"Ale, ale, ale," neodpustila si.

Zrzka od Jamese rychle odskočila, ale ten si ji zase přitáhl do náruče.

"Závidíš?" zeptal se s úsměvem.

"To..to vůbec není jak to vypadá," vyhrkla Lily.

"To vidím," řekla sarkasticky Kiernan a usmívala. Lily jen rudla.

"Unesl mě," stěžovala si zrzka.

"Ale vidím, že se ti nic nestalo, no vlastně…" nedokončila.

"Tak ji nechej, zítra to bude oficiální, pak si můžeš zase rýpnout," zastavil ji James.

"A kam se chystáte vy dva?" zeptal se a kývl na Blacka.

"Projít se. Nabídla bych vám, by jste šli s námi, ale jak na vás koukám asi máte vlastní program," odpověděla mu.

Pak jim zamávala a prolezla otvorem ve zdi.

***
Hned po tom co vylezli z hradu, nasál Black vzduch a zmizel v dálce. Kiernan na něj volala, ale marně, ten zpropadenej pes se nevracel.
Tak proč taháš ven i mě, řekla mu.

Zbytečně, černá skvrna na obzoru se ani nezastavila. Kiernan si povzdechla, kousek poodešla ke stromu.
Opřela se o kmen a zavřela oči. Poslouchala uklidňující šumění větru. Přemýšlala o tom co jí řekla Sybila. O tom, že v Blackovi už není ani stín lidského.
Co tím sakra myslela. Pořád jí to nešlo z hlavy. Tok myšlenek jí přerušilo tiché zahoukání.

"Houdini?" vyhrkla a výreček co seděl na větvi souhlasně zahoukal.

"Panebože, já na něj úplně zapomněla!" řekla a plácla se do čela.

Elegantní sova na ni vyčítavě pohlédla. Pak Houdini nastavil nožku, na které se houpal dopis. Kiernan ho rychle odvázala, poděkovala výrovi a otevřela dopis.
Králíčku,
Neříkej, že jsi zase zapomněla. Dokážu si představit, jak se tváříš. Doufám, že nebrečíš, jako pokaždé. Houdini by mi to pověděl. No tak…o prázdninách mě zase uvidíš. Pokud tě zajímá jak se mám, jde to. Maddy opustila jak mně, tak práci. Myslím, že tohle ti máma ani neřekla. Není z toho nadšená. A ty asi taky nebudeš, pokud vím měli jste se s Maddy rády. Pokud se ptáš, jestli mám nějakou naději to spravit, věř mi, že jsem se o to pokoušel. Hold Kalif, je bohatší a podle ní i hezčí a rozhodně jí dá co chce.
Jsem právě v Egyptě, poslali mě sem. Na to, že tu přes den bývá 40 stupňů, dneska mi byla zima. To mě přimělo napsat ti. To, že je náš den, tomu ještě krásně nahrálo. Jak přežíváš ten chaos co v Anglii panuje? Nabízel jsem našim, aby přijeli za mnou, sem do Káhiry. Zatím je tu klid. Faraoni spí. Odmítli, prý až mámě bude líp. Už jsem od nich dlouho nedostal žádnou zprávu. Tak jim jen řekni, že jsem v pořádku.
Víš co, Kiernan, napiš mi. Vím, že tě něco trápí. Budu čekat až se Houdini objeví s odpovědí. Hlavně mu dej najíst a napít. Má před sebou dlouho cestu. A já se budu snažit přijet co nejdřív.
Měj se. S láskou Gavin.
Kiernan dopis zase složila. Na Gavina zapomněla, měl pravdu. Pracoval na ministerstvu, na odboru záhad a čas od času se stalo, že nikdo z rodiny si na něho nevzpomněl. Její starší bratr, to pokaždé, ale nějak vycítil a milerád se jim připomněl.

Pak se jí v hlavě rozsvítila pomyslná žárovka, že ji to nenapadlo hned. Gavin je ideální zdroj informací. On a jeho práce. Tam se toho děje spousta. Spousta divných věcí.
"Blacku," zařvala na pozemky, odpovědí jí bylo zaštěkání. Pak se odněkud vyřítil obrovitý černý pes s kostí v tlamě.
Kost, našel jsem obří kost, funěl
"Cože?" zeptala se roztržitě.
Kost, haf! A začal ohlodávat stehenní kost nějakého zvířete, tedy Kiernan doufala, že je zvířecí.
"Blacku, k noze!" zavelela, ale pes jen spokojeně kousal kost. Jediným náznakem toho, že ji slyšel byly nastražené uši.
Co se to s tebou děje?
Kost, kost, kost…
Popadla ho za obojek a odtáhla ho do hradu. Asi bude muset napsat bratrovi, dřív než sám čeká.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. února 2010 v 17:44 | Reagovat

kost kost kost
Faraoni spí :D
se po... no, každopádně skvělá kapitola... já se nasmála, když ji James táhl za sebou, je to magor a ty ho prostě dokážeš takovýho napsat
a pak Black.... vážně se z něj začíná stávat pes, ale to by byla škoda, nemyslíš? takovej krásnej a "milej :D teď mě nezabíjej" kluk...

ze začátku jsem trochu nevděla, k čemu je ta kapitola....už je to dost dlouho od té minulé, ale na Kier.. (to jméno nedokážu napsat) se nezapomíná

2 Simia Simia | Web | 28. února 2010 v 19:47 | Reagovat

Ach ach, to je skvělé:D Já jsem nadšena:D Děsně se ti to povedlo, smíchy jsem si omlátila hlavu a stůl, bylo to fakt geniální:D:D A rychle pokráčko, jinak za sebe neručím:D

3 Jaune Jaune | Web | 1. března 2010 v 11:26 | Reagovat

kost, kost kost! :D:D ponebože... já ztoho nemůžu... jako pes je sirius jednoduše dokonalej :D

4 wladka wladka | Web | 7. března 2010 v 20:10 | Reagovat

wau super poviedka vazne
chcelo by to pokracko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama