Kapitola 12. - Hej, Evansová

16. ledna 2010 v 11:44 | lina |  Modré nebe, černá noc
Narozeninová, protože přesně v tenhle den se narodila šílená autorka tohoto blogu a téhle povídky:D Užijtesi ji...



"Brumbál měl pravdu, její dům se nedá přehlédnout," řekla Kiernan, když došli k domu oné léčitelky.
Kam nás to poslal? Zaúpěl Sírius.
Dům měl dvě patra, ze předu dvě velká okna, po kterých se plazil břečťan, a jiné rostliny, které kvetly i v zimě. Mezi břečťanem, byly nastrkány lapače snů, woodoo panenky a plyšáci.

"Vidíš toho obrovského medvěda?" vyprskla Kiernan smích a ukázala na plyšového medvěda nahoře v patře.
A co teprv ta opice.
Na štítku dveří bylo napsáno Sybila - léčitelka, věštkyně. Kiernan tedy zaklepala.

"Asi není doma," řekla Kiernan, když se dlouho nikdo neozýval a pokrčila rameny.
V tom se dřevěné dveře otevřely.

"Fuj! Haló, je tu někdo?" zavolala do chodby.

"Jen pojď dál, dítě," ozvalo se přidušeně.

Kiernan vzala Blacka za obojek a vešla.

Do nosu ji udeřil pach vonných tyčinek. Otočila se na psa a protáhla obličej.
Co to tu pálí?
Vanilku, i jeho hlas zněl huhňavě.
"Paní Sybilo? Kde jste?" zavolala ještě jednou.

"Tady v křesle," řekla léčitelka.

Kiernan nakoukla do prvního pokoje a měla štěstí. Na křesle seděla vyschlá babka, nohy jí ani nedosahovaly na zem a na nose měla bradavici.
Přesně takhle jsem si představovala čarodějnici, řekla Siriusovi.
Odpovědí jí bylo zakňučení.

"Paní Sybilo, profesor Brumbál vám jistě řekl, proč za vámi jdeme, měla by jste pro něj nějakou radu?" zeptala se Kiernan potichu.

Zaprvé se dusila a zadruhé sé té léčitelky bála.

"Jistě, že se mnou mluvil, posaďte se, dáte si sušenku?" řekla chraptivým hlasem a ukázala na tácek.

"Ne díky," odmítla Kiernan.

"Jak myslíte,"urazila se babka.

"Teda, když jinak nedáte," řekla a natáhla se pro podezřelé pečivo.

"Vzala jste ho sebou?"

Kiernan z plnou pusou přikývla. Na to jak ty sušenky nevábně vypadaly byly moc dobré. Black zaštěkal, aby na sebe upozornil a stařenka se na něj zadívala. Kiernan se k ní nahnula a zaujatě ji pozorovala.

"Tak?" zeptala se.

"Ta co?" řekla babka.

"No jak to máme napravit?" předložila Kiernan svou otázku.

"Napravit co? Nevidím v něm ani stín člověka, tohle je velmi zvláštní. Brumbál říkal, že to má být sedmnáctiletý chlapec," mumlala si babka.

Kiernan se vyděsila, ani stín člověka? Jak to? Sirius s ní přece denně mluvil, jeho mozek pracoval až příliš dobře a všechno co jí řekl souviselo s lidmi a s ním. A Sybila teď nic nevidí?

"Jak dlouho je v téhle formě?" přerušila její vyděšené myšlenky.

"Od září," odpověděla Kiernan.

"Pes…..příliš dlouho…kde to jenom bylo," mumlala si babka, zatímco vstala a přehrabovala se v knihách.

"A tady," vykřikla vítězoslavně a vytáhla jakousi zapřášenou knihu z regálu.

Kiernan si ji pozorně prohlédla.

"To jsem četla," řekla Sybile a ta se zarazila.

"A četla si ji důkladně?" zeptala se a přistrčila ji jí pod nos.

"Ano, dvakrát, nic v ní není."
Sybila se zjevně urazila, protože knihu pustila na zem a vytáhla křišťálovou kouli. Postavila ji před Blacka a ten do ní šťouchl čumákem.
Hele, kutálí se to.
Kiernan pobaveně pozorovala jak honí kouli po zemi. Sybila ho pozorovala. Pak se Black pokusil do koule kousnout, ale ta se rozzářila.

"Seber mu to," přikázala stařenka Kiernan.

A ta se natáhla po kouli, Black nesouhlasně štěkal.
Proč mi bereš hračku! Zavrčel na ni. Kiernan sebou překvapeně cukla, ale kouli mu nevrátila, podala ji babce a ta se do ní zakoukala.

"Moc dlouho," řekla potichu.

"Cože?" zeptala se Kiernan.

"Už je to moc dlouho. Nemůžu vám pomoct," sdělila jí.

"Ale, doporučil vás profesor Brumbál? Kdo mu pomůže, když ne vy?" vykřikla Kiernan.

Sybila se na ni sklíčeně podívala.

"Promiň děvenko, ale já s tím nic neudělám," omlouvala se.

"Tak kdo s tím něco udělá? Kdo? Panebože, tohle byl ještě před dvěma měsíci úplně normální kluk! A teď se na něj podívejte! A víte, kdo za to může? Já a jenom já. Kdybych ho nenutila se mnou někam chodit. On mě nesnáší víte? A já stejně trvala na to, abychom někam šli. A on tam stál se mnou, když se to stalo. Je to všechno moje vina!" Kiernan se otřásala vzlyky.

"Moje vina," zašeptala.
Koukej Monroová, tohle není, haf, ničí vina. Mohlo se to stát komukoliv jinému, řekl Sirius a položil jí svou hlavu do klína.

Další její slzy pohltila jeho srst. Sybila se k jejímu výbuchu nevyjádřila, jen je vyprovodila a rozloučila se se slovy "Možná si hledala ve špatných knihách." Pak si unaveně protřela spánky a sledovala odcházející dívku se svěšenými rameny a psa chytajícího sněhové vločky.

****
Na hradě to žilo. Všechno se pomalu připravovalo na Vánoce a na maškarní ples. Nejvíc z Nebelvíru to prožívala Cecilie. Svými řečmi otravovala úplně všechny, včetně Remuse. Nikdo nepochopil jak se mohl tichý a chytrý Remus dát dohromady s takovou slepicí. No možná je na čase, aby jste se dozvěděli pravdu.
Cecilie je na přeměňování úplně levá, tudíž se jednou zeptala Remuse jestli by jí nepomohl. Ten souhlasil, když měli hodinu většinou se skvěle bavili a Cecilie byla úplně jiná než jak vystupovala na veřejnosti. Remus si myslel, že se tak začne chovat i normálně, že z ní bude ta veselá, vtipná holka. Jenže nebyla, věděla to ona a najednou to začal poznávat i on.

Zrušil doučování a snažil se jí všelijak vyhýbat. Teď zrovna vešel do společenské místnosti spolu s Kiernan a tím psem. Cecílie zúžila oči a zamířila k nim.

"Remusi?" oslovila ho.

"Ano?" ozval se.

"Rozcházím se s tebou," oznámila mu královsky.

"Díky bohu," zamumlal si Remus pod vousy.

Bohužel to Cecilie slyšela, bleskově vyťala Removi políček, pak se otočila a s tichým css, utekla do ložnice. Nemusela by to být taková scéna, kdyby si nevybrala pro svůj rozchod, který měl mimochodem dopadnout úplně jinak, chvíli kdy bylo ve společenské místnosti nejvíc lidí. Ti se teď tiše pochechtávali a sem tam někdo na Remuse mrknul.

A to nebyla jediná scéna dnešního dne. Večer někdo poslal Lily Evansové růži.

"Ó Lily, to je tak romantické," rozplývala se Carolin.

Kdo to mohl být? Ptala se zrzka sama sebe. Jako první jí napadl Gregory, ten sice chvíli nadbíhal Kiernan, ale když ho Black málem napadl, přesunul veškerou svou pozornosti na Lily. Sem tam jí poslal malý dáreček, takže bylo přirozené, že ta růže je od něj. Mile se na něj usmála, když kolem ní procházel. Chvilku měl v očích nechápavý výraz, ale pak se taky usmál.

"Hej Evansová," zavolal na ni Potter. Po té procházce v Prasinkách se spolu začali bavit trochu víc, ale ona ho pořád měla za rozčepýřené hnědooké pako. Ale to, že si všimla jeho hlubokých hnědých očí o něčem svědčilo.

"Co je, Pottere?" ten se zastavil a zvědavě se podíval na růži co držela v ruce.

"Od ctitele?" zeptal se. "A kdyby? Co jsi chtěl?" zeptala se. "McGonagallová tě hledá," oznámil jí, pak se usmál a byl pryč. Lily zakroutila a odešla za profesorkou.
Druhý den dostala růži při snídani. Ta včerejší byla světlounce růžová, tahle byla červená a byl k ní připojen vzkaz : V osm hodin u jednooké čarodějnice. Lily si přivoněla a usmála se. Jestli se jí Gregory rozhodl takhle "dvořit" rozhodně není proti.
"Takže tam půjdeš?" zeptala se jí o půl osmé Carolin.

"Jistěže, tam půjde byla by pitomá, kdyby nešla," odpověděla místo ní Kiernan a usmívala se.

"Ty víš něco co já ne?" zeptala se Lily, když její pohled zachytila v zrcadle.

"Ne, měla bych?" ušklíbla se tmavovláska.
Víš, stejně dobře jako já, že my toho víme spoustu. Haf!
Ale Lily ne.
V osm hodin Lily nervózně přešlapovala u sochy. Pozorně se rozhlížela, ale nikdo nepřicházel. Najednou ji zezadu něco popadlo a stáhlo hlubiny. Její výkřik pohltila temnota...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 [Bloody Princess] [Bloody Princess] | Web | 16. ledna 2010 v 14:49 | Reagovat

Awojky..začalo další kolo..

2 Jaune Jaune | Web | 16. ledna 2010 v 15:40 | Reagovat

Rozcházím se s tebou! - Díky bohu! :D z toho jsem opravdu nemohla... báječná kapitola, líbí se mi pozorovat, jak sirius začíná chytat psí manýry... ještě by se mohl honit za vlastním ocasem a spadla bych smíchy pod židli... fakt paráda, snad jedna z nejlepších kapitola, jaké jsem v téhle povídce četla... 8-)
jooo... a jestli jsem to pochopila správně, tak všechno nejlepší k narozeninám ;-)

3 lina lina | Web | 16. ledna 2010 v 16:13 | Reagovat

děkuju:D za přání i za pochvalu..to s tím ocasem, to přijde:D

4 Jaune Jaune | Web | 16. ledna 2010 v 20:41 | Reagovat

jo? tak to se těším! 8-)
jinak, nemáš samozřejmě zač... 8-)

5 Simia Simia | Web | 17. ledna 2010 v 0:40 | Reagovat

Tak jsem tu povídku přečetla na jeden zátah, musím říct, že jsem nadšená. Doufám, že přidáváš kapitoly často, protože jsi právě získala šílenýho čtenáře, kterímu stojí za to ject za autorem přes půl republiky a žadonit o novou kapitolu:D:D Jinými slovy píšeš skvěle:D Těším se na další:))) Jo a díky za koment u mě na blogu, potěšil mě:)))

6 Peace Peace | Web | 17. ledna 2010 v 10:47 | Reagovat

Tak, já se rozhodně přidávám se k mé spolublogařce. Jsem další fanatickej fanda. Opravdu píšeš nezapomenutelně. Moc se mi líbí tvůj styl psaní, je tak poutavě nezvyklý. Párkrát jsem u toho chytla pořádnej záchvat smíchu:D Je to prostě bomba.Moc stojím o to, aby byla další kapitola co nejdřív, ale přes půl republiky nepojedu. Máme rozbitý auto:D

PS: Všechno nejlepší k narozkám:)

PPS: Nespřátelila bys? Vím, že je to nechutně vlezlý, ale moc by nás to potěšilo:)

7 Nel-ly Nel-ly | Web | 18. ledna 2010 v 1:04 | Reagovat

Pozdě.. :-( já měla bejt první, vždycky jsem první!! :D ale nějak mě tu lidi předbýhaj... drzost... ale přeju ti jí, snad začneš pod nátlakem víc pracovat ;-)

Rozchod byl dokonalej, ale teda co mě dostalo nejvíc

Bereš mi hračku! Haf :D bože Sirius je ale jako pes roztomilej, bych ho tak nechala, ale to by nebyl příběh o napětí tak budu dál doufat, že se stane zázrak... byla by to škoda přijít ot akovýho kluka :D i když ty jeho psí vlastnosti jsou fajn

JInak pozdě, ale přeci ti přeju všechno nejlpší k narozeninám ;-) (já chtěla nějaký originální přání na icq :D ale nemám fantazii.. jak všichni víme -tohle vážně nejsou výmluvy)

Ale člověk se i přes tuhle skvělou kapitolu musí ptát... Jak je na tom Konoha? Řikala si, že píšeš O:-)

8 Luckie Luckie | Web | 25. ledna 2010 v 22:49 | Reagovat

tak to bylo super! mchtělo by to další kapitolu a až bude já budu mezi prvníma, kdo si ji přečte

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama