Kapitola 10. - Pořád se nic neděje

1. ledna 2010 v 0:01 | lina |  Modré nebe, černá noc
Novoroční kapitola s velmi příznačným názvem:D
Enjoy....
Jinak do nového roku spoustu lásky, štěstí, napsaných příběhů, shlédnutých anime, dramat či filmů, přečtených knížek, splněných snů (Já do té koreje fakt pojedu:D).Doufám, že po včerejšku nemáte kocovinku, či jinou újmu na zdraví.
Svému blogu bych do nového roku chtěla popřá ať má se mnou trpělivost, děkuju mu za to, že existuje. Miluju tě!
Vám aby jste se tu bavili, četli a hlavně komentovali!
Mám vás ráda.
lina



Remus seděl ve společenské místnosti, když dolů dohopkal Sirius.

"Blacku," zarazil ho. Pes poslušně přiběhl a upřel na něj své šedé oči.

Co chceš, Reme?

"Omlouvám se, za to co jsem málem udělal Kiernan a za to co se stalo tobě," začal Remus.

To je v pořádku, vím, že za to nemůžeš.

"Málem jsem zabil svého nejlepšího přítele," v hnědých očích se objevily slzy.

Pes se pomulu přišoural až k němu a položil mu hlavu do klína. Tiše zabručel a nechal se obejmout. Pak se Remus zvedl.

"Takže mi odpouštíš?" v očích měl zase jiskřičky a melancholická nálada ho přešla.

"Co by ti měl pes odpouštět?" ozval se afektovaný hlas.

Cecilie objala Remuse a dala mu pusu na tvář.

Reme?

Pes nesouhlasně štěkl.

"Stoupl jsem mu na nohu," vymlouval se.

"Všichni se k tomu psovi chováte, jako kdyby byl člověk. Nejdřív ta potvora Monroová, teď ty. Aby jste se kvůli němu nezbláznili," říkala a táhla Remuse pryč.

Sirius si sám pro sebe zavrčel a vydal se hledat svou paničku.

Kiernan pila čaj a zdvořile odmítala nabízené pamlsky. Docela litovala, že se zašila právě do kuchyně k neodbytným skřítkům.

"A slečna Monroová," ředitelův klidný hlas ji nadzvedl ze židle.

"Pa-pane řediteli," koktala překvapená dívka.

"Dám si citrónovou zmrzlinu," řekl Brumbál skřítkům a ti se ihned rozeběhli vykonat jeho požadavek.

"Co pan Black?" zeptal se ředitel a ignoroval dívčiny vytřeštěné oči. Sedl si vedle ní na lavičku a přijal nabízenou zmrzlinu.

"Má se dobře, tedy v rámci možností," vylezlo nakonec z Kiernan.

"Přišel jste na něco?" vyzvídala.

"Bohužel, ne. Ani nevíme co ho zaklelo," řekl zklamaný ředitel a nabral si lžíci zmrzliny.

"Bude si slečna ještě něco přát?" ozval se skřítek.

"Ne děkuji, ten čaj a vdolečky mi bohatě stačí," odmítla ho.

Skřítek odcupital k ostatním.

"Dáte si?"

Zvedla talíř plný výborných vdolečků s vanilkovou polevou. Brumbál si jeden vzal a zakousl se.

"Co se týče sladkostí, máte výborný vkus," pochválil ji

"Pane řediteli, co by se mohlo stát, kdybychom Siriuse nezbavili toho, zakletí, jak říkáte?" položila řediteli otázku, která už ji trápila několik dní.

"To nevím, slečno."

Lily a James narazili na Kiernanina psa v jídelně. Seděl u dveří a rozhlížel se.

"Koukej," ukázala mu ho Lily.

"Bez ní vypadá opuštěný," dodala ještě.

Asi nevíte, kde je to černovlasé třeštidlo, co?

"Viděl jsi někde Kiernan?" zeptala se Lily Jamese.

"Jo, támhle běží," řekl znuděně a ukázal na přibíhající černovlásku. Black radostně vztyčil uši a skočil po ní.

"No, no," mírnila ho a drbala na zátylku.

"Nazdárek," pozdravila je rozmarně.

Kde jsi byla?

V kuchyni. Papat!

Hráblo ti, že? Papat?

Ne, Siriusku, jsem úplně v pohodě.

Jdeme.

Nechal ji, ať se chytne jeho obojku a vydali se do Nebelvírské věže.

Co ti tam dali?

Kam?

Kiernan tančila po pokoji.

"Až já budu véélkáá..," prozpěvovala si. Black podrážděně zavrčel.

Co se s tebou děje?

To ten čaj, zamyslela se. Byl bylinkový, kdo ví co v něm bylo. Haha.

"Víš Siriusku, byl tam i Brumbál, neměl pro mě žááádné zprávy. A jestli rychle něco nevymyslíme tak zůstaš psem napořááád."

Začala se točit, dokud nepadla na koberec.

Blbko, řekl jí Black. Doufám, že sis pořádně natloukla.

Seděl a pozoroval jak se sbírá s podlahy. Nakonec to vzdala.

"Já si tu.." zívla. "Chvilku zdřímnu," dokončila a lehla si na koberec.

Co mám s tebou dělat, povzdechl si a natáhl se vedle ní. Zavřel oči a nechal si hlavou probíhat to co řekla. Co, když opravdu zůstane psem?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | Web | 1. ledna 2010 v 0:23 | Reagovat

happy new year u mě je přání jestli chceš koukni se je pro všechny!

2 Jaune Jaune | Web | 1. ledna 2010 v 19:59 | Reagovat

pěkná kapitola, remus teda překvapil, že si uvázal na krk zrovna cilku :D
jinak, mám dotaz - blbne to jen mě, nebo je to písmo skutečně nečitelný? musela jsem si to zkopírovat do wordu, aby se to dalo přečíst... odpověď na komentář teda stejně asi neuvidím, ale aspoň jsem se zmínila ;)))

3 Arinka Arinka | Web | 1. ledna 2010 v 21:04 | Reagovat

Skvělá kapitola, dobře se to četlo =) Už se těším na další.
Konečně už mi jde to písmo, jak psala Jaune, nedalo se točíst..
Jo a máš pěknej novej design.. Krásnej obrázek na záhlaví =)

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. ledna 2010 v 21:47 | Reagovat

Trááádááádáááám, takže si mě vyslyšela? :D Mám na tebe vliv? Řeknu a uděláš? ne, už to nebudu přehánět... :D... ale potěšila si mě a doufám, že budeš i dál... už chci aby se něco stalo :-/ ne, že by mi Sirius jako pes nevyhovoval, vlastně je mnohem sympatičtější :D, ale moc dobře víme, že tak nazůstane a že se NĚCO semele a já chci vědět coooooo!!! tak už mě netrap :-( přeci mě nechceš mít na svědomí

btw. Cecilie? Co,jak, kdy? nechápu :D a ten Brumbál, proč mě nepřekvapuje, že chodí mlsat (dokonce i po včerejšku bych si taky dala zmrzlinu a hlavně s ním :D)

5 Jaune Jaune | Web | 2. ledna 2010 v 14:54 | Reagovat

radostně hlásím, že písmo už přečtu... paráda ;-)

6 Moreen Moreen | Web | 3. ledna 2010 v 15:33 | Reagovat

ahoj, máš skvělej blog, dostala jsem se sem od nel-ly..tahle povídka je skvělá, zajímavej námět na to, jak sblížit Siriuse s nějakou holkou ;-) a k téhle kapitolce - bylinkový čaj? mě spíš přišla jak kdyby měla čaj z trávy :-D no a remus a ta nána Cecilie? kam dal proboha oči?!  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama