Kapitola 8. - Boj o život

4. prosince 2009 v 11:58 | lina |  Modré nebe, černá noc
Tak a skončila jsem v nemocnici:D
Dozadku mi bodají injekce a bolí tak jak sviňa. spolubydlící ni půjčila notebook, takže jsem měla nějak možnost ji sem dát..
Jinak kapitola je věnovaná Nel-ly...díky..a já se loučím...



Nemůžeš ho tam jen tak nechat, řeklo druhé já.

Já vím, ale...

Kiernan se otočila a začala běžet zpátky. Srdce jí bušilo, když se dostala na mýtinku. Vlkodlaka nikde neviděla, ale pes ležel bezvládně na zemi.

"Siriusi," vykřikla a vrhla se k němu.

Sotva dýchal a v břichu měl hlubokou ránu.

"Siriusi, nesmíš umřít. Nesmíš mi umřít, slyšíš?" řekla mu. Najednou za ní něco zapraskalo.

"Ne, už ne," zaúpěla.

Otočila se a stanula tváří v tvář Hagridovi.

"Co se stalo?" zeptal se.

"Musíme ho vzít na ošetřovnu," vzlykla. Hagrid vzal psa do náruče a rozběhl se k hradu.

"Madam Pomfreyová," rozléhalo se na ošetřovně.

Postarší dáma zmateně vyběhla z ložnice vedle ošetřovny.

"Co se stalo?" ptala se.

"Můj přítel, je zraněný," řekla Kiernan a Hagrid položil Blacka na postel.

"Slečno, to je pes. Jsem lidská léčitelka," ohradila se.

"Zachraňte ho," zešeptala Kiernan a v očích se jí objevily slzy. "Prosím!"

A tak madam Pomfreyová dělala co mohla. Black skončil s ovázaným břichem a bezvládně ležící na posteli. Kiernan seděla vedle na posteli.

"Doufám, že je ti líp, protože jestli to nepřežiješ James mě zabije! Jsi jeho nejlepší přítel! Takže ti dávám bojový úkol : Uzdravit se! Jasné?" mluvila na něj.

Nebyla si jistá zda ji vnímá, ale nehodlala to vzdát.

"Navíc bez tebe nikam nemůžu, pamatuješ? Jsem šeroslepá, potřebuju vodícího psa. A pak, bez tebe bych už to nebyla já. Taky jsem si přinesla pár knih," přerušila proslov a ukázala na kopičku knih na stole.

"Je v nich něco o zvěromágství a taky o proměnách ve zvířata a jak se toho zbavit. Třeba tam najdu něco užitečného a až se uzdravíš proměníme tě zpátky. Jen mi musíš slíbit, že mě v tom nenecháš. Plácám nesmysly co?" zeptala se, ale když nepřišla odpověď povzechla si.

"Dobře, když si se mnou nechceš povídat budiž," zakončila to.

Pohladila psa po černé srtsti. Sakra Siriusi, jak dlouho hodláš být ještě v bezvědomí?

Black ležel na ošetřovně už týden. Beze změny. Kiernan se ploužila po chodbách jako duch. V hodinách nedávala pozor. Vlastně se opakoval tentýž scénář jako když jí napsali dopis z nemocnice.

"Stalo se něco?" ptala se Carolin.

"Kde je vůbec Black, už jsem ho dlouho neviděla?" Kiernan se na ni podívala a pak zničehonic propukla v pláč.

"Kiernan, co se děje?" zeptala se dívka vyděšeně a černovlásku objala.

"Nic, to je dobrý," řekla Kiernan a otřela si oči.

Nejen Kiernan vypadala ztrhaně, stejně se tvářil i Remus Lupin. Věděl, že se za úplňku něco stalo. Věděl, že někoho zranil a měl nejasné tušení, že to byl Sirius. Jenže Sirius je v Austrálii. Pak, ale objevil, že Kiernan nemá po boku toho svého psa a něco ho napadlo. Sledoval dívku až na ošetřovnu. Tam ji našel, jak se povídá...s tím psem?

"Kiernan, co se stalo?" zeptal se.

Ona se prudce otočila a vypadala vylekaně.

"To nic. Black se zranil. Bránil mě před vlkodlakem," odpověděla.

Remus se zatvářil šokovaně. Takže je to pravda.

"Kiernan, ty..tenhle pes..je to Sirius?" Dívka vyskočila.

"Kdo ti to řekl?" zeptala se útočně.

"Takže je to pravda?" nenechal se odbýt.

"Stalo se to náhodou, před dvěma měsíci v Prasinkách. Stála jsem tam s ním, takže mu rozumím, teda můžeme se spolu bavit," svěřila se mu.

Věděla, že Remus je důvěryhodný.

"Jak jsi to zjistil?" zeptala se ještě jednou.

"Tenkrát, při úplňku.." víc neřekl, ani nemusel Kiernan to všechno došlo.

"Takže, ty můžeš za to v jakém je stavu?" vyhrkla.

Tahle slova ťala do živého, Remus se bolestně stáhl.

"Promiň," omlouvala se a nátahla k němu ruku.

"Takhle jsem to nemyslela, vím, že by jsi mu neublížil. Jen Remus, slib, že to nikomu neřekneš. Hlavně ne Jamesovi,"ujišťovala se ještě.

Remus se na podíval. V jejím pohledu nebyla ani stopa po odporu, obvinění, jen důvěra.

"Neboj se," slíbil jí. Pak se z ošetřovny tiše vytratil.

"Taky jsi mi to mohl říct," prohodila Kiernan do ticha.

"Myslím to o Removi, je to fajn kluk. Je mi ho líto, musí to být těžké. Dneska se mi zase podařilo naštvat Filche. Šla jsem za ním do toho jeho kumbálku a hodila mu na stůl to býlí co po mě chtěl. No a on se začal rozčilovat, co že mu tam dělám borčus! Chápeš to? On mě pro to pošle, v noci, za úplňku, blbec jeden a pak si ještě stěžuje. Já toho chlapa fakt nechápu. .." pak zase mluvila a mluvila.

A pes stále ležel, ani náznak toho, že by se uzdravoval.

"Už mě to nebaví, je to jak kdybych si povídala sama se sebou. Probuď se, Siriusi, přikazuju ti to!" zešeptala zoufale.

"Bojuj trochu. Nemůžeš tu jen tak ležet a umřít. Jsou lidi co tě potřebují. Třeba James, kdo by se s ním smál a vymýšlel žertíky, co? Nebo Remus, kdo by ho nakopával, kdo by se mu staral o zábavu. A co ty tvoje křehotinky? Myslel si na ně? I ony tě potřebujou. A co teprv já?" zajíkla se.

Pak se rozvzlykala. Objala psí hlavu.

Monroová? Dusíš mě. I psi potřebujou dýchat.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fashionscenee fashionscenee | Web | 4. prosince 2009 v 12:09 | Reagovat

Ahoj nechceš spřátelit blog..?

2 Arinka Arinka | Web | 5. prosince 2009 v 17:18 | Reagovat

Ou, to je mi líto, že jsi v nemocnici =( Přeju ti, aby ses brzy uzdravila a mohla jsi domů. Injekce ti teda nezávidím..
Povídka byla skvělá, těším se na další kapitolu =)

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 8. prosince 2009 v 0:07 | Reagovat

Aaaaaa, proč proč proč? Přestanu chodit do školy :D Na tohle tu čekám takovou dobu a pak o to přijdu
Pro mě? Nejlepší kapitolka jen a jen promě :-P tss a ostatní utřeli :D (to bylo hnusný, co? dobře jim tak :D)

ten konec
páni
páni
páni
Co mám říct? Poraď mi :D Já čekám a čekám a pak přijde tohle a já nevim co říct... ten konec byl boží
OMG (nemůžu si to odpustit) In-love

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama