Kapitola 5 - Přítel

24. října 2009 v 13:02 | lina |  Modré nebe, černá noc
Cha..pátá kapitola:D (původně jsem chtěla napsat nějakou recenzi, ale vůbec mi to nemyslí...)
Ani jsem nevěděla jestli se jí vůbec dočkám....potěšily mě komenáře u té předchozí kapitoly....tak komentujte...kritizujte...užijte si ji...i když se v ní vpodstě zase nic neděje...

"Proboha, já si ho nechci vzít,"
***
"Jakoby ti mohl rozumět,"
**
A teď si jdeme hrát.
*


Druhý den ráno netrpělivě čekala jak James zareaguje na dopis. Chvíli si nedůvěřivě prohlížel sovu, která mu ho přinesla a pak ještě nedůvěřivěji dopis, který otevřel a četl. Kiernan zatajila dech, co když zjistí, že je to podvrh? Když viděla, že James dopis dočetl sklonila hlavu k míchaným vajíčkům.

"Kiernan," houkl na ni.

"Mám tě pozdravovat od Siriuse," řekl jí, když se na něj podívala.

"Mě? A kde je?" hrála překvapenou.

"Nějaké rodiné záležitosti v Austrálii," vysvětlil jí to.

"Máme hodinu," upozornil je Remus a oni vstali.

Kiernanin pes souhlasně štěkl a vydal se za nimi. Všem přišlo divné, že veselá Monroová má vodícího psa. Nikdy nic takového nepotřebovala. Navíc ten pes vypadal děsivě. Byl celý černý a měl šedé oči, kdo to kdy viděl. A vrčel na všechny, kdo se k ní jen přiblížili. Jak ostatně na vlastní kůži poznal Gregory Palmer, když se pokusil Kiernan pozvat na rande.

"Kiernan? Můžu s tebou mluvit?" zeptal se jí nesměle, když ji odchytl na chodbě.

"Jen běžte dál," poslala své chichotající se kamarádky napřed, jen ten pes si sedl a vyčkával. Gregory se na něj nervózně podíval.

"Ehm..já jsem se.." ozvalo se zavrčení.

"Blacku, nech toho!" okřikla psa.

"Na co jsi se chtěl zeptat?" obrátila se na Gregoryho.

"Já jen, že..." vrčení sílilo.

"Prasinkyjsoupříštítýdenjsemtěchtělpozvat," vyhrkl rychle.

Black stěkl. Kiernan na něj zmateně hleděla.

"Gregory? Nechtěl by jsi to zopakovat a říct trochu pomaleji?" zeptala se.

Gregory upřel své oči na psa.

"Ne nechtěl, promiň, to byl omyl," zamumlal a pelášil pryč.

"Bože, proč já," posteskla si Kiernan a obrátila se na psa. Ten natočil hlavu.

"Proč jsi to proboha udělal?" vyhrkla.

Je to idiot, vůbec si tě nezalouží, řekl Sirius.

"Proboha, já si ho nechci vzít," vyštěkla Kiernan.

"Monroová, mluvíš sama se sebou? A koho si to nechceš vzít?" ozval se posměšný hlas patřící Davidovi.

Blackovi se naježila srst na hřbetě.

"Nemám zájem to vysvětlovat a tobě už vůbec ne, Edgersone, jdeme Blacku," popadla psa za obojek a radši se klidila.

***

Sirius teď měl spoustu příležitostí přemýšlet. A taky sledovat Kiernanino chování. Připadala mu roztžitá, nepozorná a prostě celá byla divná. Předměty, ve kterých dřív excelovala jí vůbec nešly, často jí padaly věci a pořád se nervózně ohlížela.

Tak a dost, řekl. Co se to s tebou děje?

Kiernan nadskočila na lavici.

"Slečno Monroová, jestli chcete něco říct.." chytil se toho profesor Binns.

"Ne pane, nechci," řekla rozpačitě.

Nic se neděje, co by taky mělo, že jo.

Kiernan, znám tě. Něco není v pořádku.

Ujišťujitě, že u mě je všechno v pořádku, to ty by sis měl dělat starosti se svojí situací, odbyla ho.

Sirius vtekle zavrčel, až sebou Carolin trhla.

"Nemůžeš mu říct, ať tohle přestane dělat? Děsí mě," řekla.

"Promiň, on si bude dávat pozor, že?" slíbila jí Kiernan a významně se na psa podívala.

"Jakoby ti mohl rozumět," zasmála se Carolin.

Správně, jak by mohl, ušklíbla se v duchu.

Sirius sebou trhl, začínalo to být moc divné.

*****

Ráno se vzbudil. Ze zvyku vyskočil ke Kiernan na postel a chtěl ji probudit. Jenže v posteli nikdo neležel. Sirius zavětřil a vyklouzl z ložnice. Našel ji sedět pod rozložitým dubem. Ramena se jí otřáslala pláčem a vedle ní ležel zmuchlaný dopis.

Kiernan, pořád mi chceš tvrdit, že se nic neděje?

Zvedla hlavu a upřela na něj svoje černé oči plné slz. Siriuse bodlo u srdce.

"Máma," zaštkala.

"Smrtijedi...nemocnice, nikdo neví jestli to přežije." Objala černého psa. Ten si poslušně sedl.

Tvoje máma je v nemocnici? Jak dlouho?

"Už asi dva týdny. Napadli ji, protože je z mudlovské rodiny, táta s nimi nic nezmohl, omráčili ho. Teď je maminka težce raněná, všechno je to v tom proklatém dopise," vrhla na kuličku papíru nenávistný pohled.

To je mi líto, řekl Sirius.

Dál mlčel, nevěděl co by jí měl říct. Falešné utěšování nesnášel a Kirnan nevypadala, že by nějaké snesla. Dál ho objímala a horké slzy se ztrácely v černé srsti.

"Nikdy jsem tě neměla ráda, Blacku. Nevěřila jsem tomu tvému falešnému úsměvu, kterým jsi oblboval holky kolem mě," vyhrkla z nenadání.

Neměla ráda? Já byl zcela opačného názoru, tvoje pronásledování mě utvrdilo v tom, že jsi zamilovaný maniak, řekl jí.

Unikl jí tichý smích.

"V podstatě jsem s tím začala jen proto, aby od tebe měly ostatní pokoj, ale pak mě to začalo nehorázně bavit," teď už se usmívala jako sluníčko.
To mi bylo jasné. A když už jsme u těch přiznání, mě to taky bavilo, řekl a radostně štěkl.

A teď si jdeme hrát.

Pes donesl klacek a šťouchl s ním do Kiernan.

"Dobře, ale jen chvíli," souhlasila a hodila ho.

Pak jí Sirius sebral šálu a ona ho honila skoro po celých pozemcích.

"Počkej až tě dostanu," slibovala výhružně.

Pak Blacka chytila a vyválela v přilehlé kupce barevného listí.

Je ti líp? Ozvalo se Kirnan v hlavě.

Jo, děkuju, řekla. Nikdy bych si nepomyslela, že nakonec ty budeš mým přítelem, uchichtla se a oba dva si to namířili k hradu.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. října 2009 v 15:14 | Reagovat

:D A teď si jdeme hrát

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 24. října 2009 v 15:15 | Reagovat

Tak fajn, normálně koment - juchůůůůů, zamilujou se - vezmou se - budou mít deset dětí a umřou v devadesáti? :D a už jim nic nedělej!
Je to holka od rána, parádní a Sirius by jako pes mohl zůstat, určitě by mi tak byl sympatičtější

3 Kagome-Mary Kagome-Mary | 24. října 2009 v 18:57 | Reagovat

vážne sa v tom nič moc nedialo:D to asi zasa kvôli tej dĺžke kapitoly:) toho Jamesa asi vážne vykresluješ ako idiota, keď im skočil na tú Austráliu:D

4 lina lina | 24. října 2009 v 20:40 | Reagovat

[3]: jak si to tak pročítám on asi idiotem zůstane:D chudák, ale já mu to někdy vynahradím....

5 Calwen Bouvier :)) Calwen Bouvier :)) | Web | 3. listopadu 2009 v 18:29 | Reagovat

Je to úžasnéé, pokráčko prosíím

6 Jaune Jaune | Web | 8. listopadu 2009 v 17:32 | Reagovat

a teď si jdeme hrát... já nemůžu :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama