Kapitola 3.

11. září 2009 v 15:01 | lina |  Životní prokletí - pomsta
Asi vás zklamu, ale tohle je poslední kapitola co jsem měla na skladě. Takže pokud nedonutím autora, jakože asi ne, aby napsal, popř poslal něco dalšího(i o tomhle silně pochybuji) nebudu mít nic...

A dopisovat to já nebudu! Na tohle totiž fakt nemám:D



"Chrisi, vyzvedneš ty hochy z hranice těsně před tím, než ji zapálí a já zastavím kněze a vojáky až zaútočí, pak je i s Linou vezmeš a okamžitě opustíš město. Lino ty zůstaň tady a počkej, až tě Chris vyzvedne. Poprava začíná za pár minut, pojďme."

Na okraji náměstí plného lidí zůstala Lina a čekala, až se pro ni vrátí Chris s Jimmim a Benem. Chris se začal prodírat davem, byl celý zahalen v černém plášti a u pasu mu vysel onen meč. Otevřela se brána kasáren a celý oddíl vojáku vedl v provazech svázané hochy na popravu. Když byli přivázaní ke kůlům na hranicích. Na balkón kostela vystoupil kněz a začal proslov.

"Tito kacíři byli usvědčeni, abychom spasily jejich duše, pošleme je za naším pánem skrze očistný oheň. Zapalte je!"

Kat zapálil dvě pochodně a přiložil je k hranicím, ty začaly pomalu hořet. Lina byla zoufalá, nechápala, co Chrisovi tak dlouho trvá, vylezla si na střechu domu, aby viděla co se děje. Rozhlédla se a po chvíli ho našla, prodíral se davem k popravišti.

Náhle se vzduch kolem něj začal měnit, kapky vody se začaly hromadit kolem něj, dav kolem něj se začal uvolňovat. Chris natáhl ruce před sebe, vytvořil několik symbolů a kapky, které ho obklopovaly, se okamžitě spojily do vodní masy, ta uhasila oheň na hranici a zase se rozplynula. Rozevřenou dlaň nasměroval na kata a ten odletěl několik desítek metrů dozadu. Kněz, který vše sledoval z balkónu, vstal, ale zatím nic nepodnikl.

Chris došel až na hranici, aby odvázal prvního hocha. Dotkl se provazu, ale než mohl rozvázat uzel, objevily se přímo za ním dvě postavy. Kněz a vedle něho malý kluk oděný v dlouhém černém plášti, téměř polovina toho pláště se dotýkala zablácené země, přesto byl úplně čistý.


"Dukusi!" Zařval nepříčetně Chris, spojil ruce před sebou a chtěl vyslovit kouzlo.

Chlapec stojící vedle kněze, byl ale rychlejší. Bez jediného gesta či slova rozevřel dlaň a z ní vytryskl obrovský modrý plamen směrem přímo na Chrise.

"Aqua: Obiex" Oheň se zarazil o stěnu z vody, která se vytvořila před Chrisem.

"Ti kluci už sou mrtvý Chrisi, vezmi Linu a dostaňte se co nejdál od města."

V ustupující páře stál Alaster.

"Mistře, společně je můžeme porazit jednou pro vždy."

"Vážně si to myslíš? Měl jsem za to, že chceš Dukuse zabít, aby ses pomstil a ne se nechat zabít. Meč ještě není přípraven, jdi."

Chris zavřel oči a sevřel ruce v pěst.

"Dukusi, příště tě zabiju."

Chris zmizel, popadl Linu a dalším krokem opustil město.

"Alastere, příteli to už jsi senilní, že se chceš postavit mě i Dukusovi současně?" Zeptal se se smíchem kněz.

"Wiliusi, nepodceňuj ho, zemřeš." Řekl Dukus a sundal si kápi, ta skrývala dětský obličej, ale jeho oči prozrazovali, že není dítě, byla v nich vidět moudrost, utrpení a moc.

"Působivé, takže si nakonec dokázal využít moc Paradinu a omládnout, Dukusi." Složil mu Alaster kompliment.

"Omládnout? Jsem nesmrtelný. A až tě zabijeme a tvoje moc se rozdělí mezi nás, budu ještě silnější."

Dukus poklekl a dotknul se blátivé země, "Gaia" země všude kolem něj okamžitě ztvrdla.

"Přece nebudeme bojovat v blátě?", pousmál se Dukus.

"A elementární magie bez bližšího určení? Teď jsem skutečně uchvácen Dukusi, je očividné, že proti tobě nic nezmůžu, ale ukážu ti svoje nejlepší kousky."

Alaster se rozkročil a během vteřiny pomocí rukou vytvořil několik symbolů, "Ignis: Eruptio" Exploze byla vidět z širokého okolí, i Chris a Lina ji viděli, na okamžik se zastavili a Chris si pomyslel, "Eruptio?"

Rychle se otočil a chtěl pokračovat dál, ale když bral Linu do náruče, ozval se hrozný výbuch a země se zatřásla, pustil Linu a hned se otočil zpět. Uviděl obrovský výbuch, celé pokryl celé město, zvedl se obrovský prachový oblak. Nikdy nic takového neviděl, ale zachvátil ho divný pocit, něco takového už dlouho necítil, jakoby do něj proudila nová síla.

"Další Paradin padl."

"Paradin", zeptala se Lina?

"Nikdy si tu legendu neslyšela?"

"Ne, nikdy. Co to je?"

"Čeká nás dlouhá cesta, začnu pěkně od začátku"

Vzal Linu do náruče a naposledy se ohlédl.

"Pomstím i vás, mistře." O vteřinu později už zmizeli v lese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ferrity Ferrity | Web | 12. prosince 2009 v 21:01 | Reagovat

Další už opravdu nebude? Stálo by to za přečtení.. Akorát se mi nelíbí, jak tam umírají lidé..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama