Kapitola 2.

20. května 2009 v 14:28 | lina |  Životní prokletí - pomsta
Slíbila jsem to...
chyby jsem neopravovala...příjemné počteníčko...


"Stráže! Stráže!" Slyšela za sebou řvát výběrčího.
Proběhla branou kolem polo spících stráží, ti jak si uvědomili, co se děje za ní okamžitě vyrazili. Lina se prodírala skrz davy lidí a snažila se ztratit v davu, ale její růžové zablácené šaty jí to znemožňovaly. Rozhlížela se všude okolo, kam by se mohla schovat, po pravé straně uviděla úzkou uličku mezi dvěma domy.
Proběhla skrz ni a podél domů běžela dál souběžně s ulicí, ze které před chvíli seběhla. Už sotva popadala dech, vběhla do první stodoly, co měla otevřené dveře, zabouchla za sebou a rychle se šla schovat. Skrčila se za sudy, které stály v řadě u zdi, rozhlédla se po stodole a uviděla dva muže.

Jednomu mohlo být tak třicet, Lina ho viděla zezadu. Druhý muž měl šedivé vlasy a vousy, na obličeji spoustu jizev. Oba v odění v černých pláštích stáli naproti sobě, jejich ruce s rozevřenými dlaněmi směřovaly na meč položený na stole a okolo něj, byly do kruhu vyskládány červené krystaly.

"Sigillum: Quinque elementum" Pronesli, jako jeden. Meč i kameny vyskládané kolem něj se rozzářili, modrá a červená záře se prolínaly mezi sebou. Modrá záře vycházející z meče pomalu slábla a z kamenů začala přímo do něj proudit energie.

"Tak Chrisi, teď budeme muset počkat, abychom zjistili, zda jsi jich nasbíral dostatek," promluvil unaveným hlasem stařec.
"To ano, mistře." Oba se posadili a odpočívaly, rituál je zjevně dost vysílil.
Lina, ale nespouštěla oči ze stolu, na kterém byl položen meč. Byl překrásný a zároveň skromný, navíc odlišný od mečů používaných místními.
Dlouhá lesklá čepel na sobě neměla jediný oděrek, rukojeť byla v dokonalém stavu, nebyla na ní žádná kůže, ale překrásná blankytně modrá látka, žádné drahokamy, žádné zlato a celý ho obklopovala červená zář vycházející z kamenů kolem něj. Meč musel být vyroben nedávno a vše nasvědčovalo tomu, že dosud zůstával nepoužitý.


"Jménem církve otevřete!" Ozvalo se z venku, od vedlejšího domu.
"Vojáci? To je nepříjemné. Jestli budou trvat na prohledání, budeš se o ně muset postarat Chrisi."
"Jistěže Mistře. Ale myslíte, že hledají nás, nebo je to jen náhoda?" Zeptal se učeň.
"Hm"
Stařec zavřel oči, nadechl se a spojil otevřené dlaně v úrovni obličeje. Po pár vteřinách je znovu otevřel a uvolnil se.
"Hledají zde, tu dívku, co se schovává tu. Můžeš vylézt, dítě, nás se bát nemusíš."

Lina se zarazila, nechápala, jak ten stařec mohl zjistit, že se tu schovává, a že vojáci pátrají po ní.
"Přece nenecháš nebohého starce čekat. Vyjdi ven."
Lina se pomalu zvedla, protáhla se mezi sudy a se strachem v očích přistoupila k stolku, na kterém probíhal rituál s mečem. Stařec se začal zvedat, ale z ničeho nic zmizel z Linina zraku a během okamžiku se objevil vedle ní.

"Opravdu se nemáš čeho bát, dítě." Lina nemohla uvěřit tomu, co právě viděla, měla co dělat, aby udržela pusu zavřenou. Chtěla se ptát na spoustu otázek, ale stařec promluvil dřív než ona.
"Mé jméno je Alaster, Lino, a tohle je můj učedník, Chris." Z údivu ji vytrhlo mlácení na dveře a řev vojáků.

"Ve jménu církve otevřete!" Alaster pohlédl na Chrise, ten se okamžitě zvedl a beze slova šel otevřít. Dveře byly schovány za stěnou, takže Lina neviděla co se děje, mohla jen poslouchat. "Přejete si?"
"Ano, pane hledáme uprchlou kacířku, zranila vysokého církevního hodnostáře a utekla, budeme muset prohledat tuto budovu."
"Chápu, prosím vstupte." Chris vedl vojáky dovnitř stodoly.
"Většina lidí není tak vstřícných, je dobré vidět, že boží vstřícnost ještě nevymizela. " Jakmile se dveře zavřely, Chris se zastavil.

"Boží vstřícnost?" Zasmál se. "Ukážu vám, jak moc pohrdám vaší vírou. Ignis: Sanguis dracunis." Luskl prsty a oba vojáky pohltil oheň, do minuty po nich nezbylo ani památky. Chris se pak objevil přímo vedle stolu s mečem.
"Chrisi, tolik let sem tě učil nepoužívat tvoje síly na bezvýznamné činy. Tvoje arogance bude jednou tvůj konec," pronesl zklamaným hlasem Alaster.
"Promiňte, mistře. Nech…"
"Tvoje moc, tvoje odpovědnost, nemusíš se omlouvat. Rituál se blíží ke konci, připrav se, musíme dokončit kouzlo." Zastavil jeho omluvu stařec.
Oba přistoupili k meči jako předtím, natáhli ruce, zavřeli oči a pronesli: "Sigillum: Quinque elementum - impono"
Veškerá záře se v mžiku oka vytratila, chris uchopil meč, zavřel oči a soustředil se.
"Nic, v kamenech nebyl dostatek energie. Musím najít silnější." Řekl rozzuřeně chris, opatrně odložil meč, chytil se za hlavu a pěstí prorazil dřevěný sloup.

"Je mi to líto Chrisi, ale silnější krystaly vlastní pouze církev nebo lidi, o kterých nemáme žádné informace." Lina pozorovala celou scénu s úžasem, nechápala, jak si jí můžou nevšímat. Pokračovali bezstarostně v činnosti, i když je pozoroval úplně cizí člověk. Přistoupila ke stolku s mečem a natáhla ruku po jednom krystalu. Byly jí hrozně povědomé. Jakmile se ho dotkla, rozpadl se na prach, ale zpod jejích šatů, začala vystupovat slabá červená záře. Vzpomněla si.

Ty krystaly, byly úplně stejné jako ten, který jí zůstal po matce, jenom několikrát vetší. Vytáhla ho, zářil stejnou barvou, jakou vydávaly kameny během rituálu. Na jejím přívěšku okamžitě spočinuly pohledy jak Chrise, tak jeho mistra. Chris zakoktal, "To, to je…"

"Ano Chrisi, původní krystal. Stejný jako při sobě mají vrchní kněží církve. Tenhle bude bez problémů stačit na tvůj meč, ale Lino, odkud máš tenhle krystal? Nechápu, jak obyčejná dívka může vlastnit tak mocný artefakt."
"Zanechala mi ho matka, je to jediná věc co mi po ní zbyla, ale pokud zachráníte mého bratra a jeho kamaráda tak vám ho dám," váhavě žádala Lina.
"Holčičko, asi nechápeš, že se neptáme, prostě mi ho vydej."
"Chrisi! Chápu tě, ale nemůžeš dítěti ukrást poslední vzpomínku na rodiče," zařval Alaster.
"A co jim hrozí, že potřebuješ naši pomoc?" Zeptal se Chris.
"Za tři hodiny je mají upálit za kacířství!" S brekem řekla Lina.
"Upálit za kacířství? Tak to ti stejně nemůžeme pomoct, bude tam místní kněz. Je to příliš riskantní," nekompromisně odmítl Chris.

"Zkusíme je zachránit. Znal jsem místního kněze, když jsme byli ještě malí kluci. Tohle je výborná příležitost, abych si s ním zase trošku pohrál," přislíbil pomoc Alaster.
"Ale mistře!" Snažil se Chris protestovat.
"Mlč a vezmi krystal! Než vyrazíme, musíme provést rituál. Já s ním budu bojovat, ty odvedeš ty děti do bezpečí."
Chrisovi se nápad jeho mistra očividně nezamlouval, nicméně poslechl. Otočil se a požádal Linu o přívěšek s krystalem.
"Děkuju vám."
"Neděkuj, nedáváme ti záruku, že ho můžeme porazit," odsekl Chris.
"Chceš snad naznačit, že už sem starý a slábnu?" Zažertoval stařec.
"Ale máš pravdu. Tohle bude výzva, konečně troška zábavy po těch letech a Lino neboj se, tenhle krystal se nerozpadne, dostaneš ho na zpět."

Lině se zvedla nálada, když uslyšela, že nepřijde o poslední vzpomínku na svou matku. Chris a jeho mistr přistoupili k stolku, na kterém ležel meč. Chris položil přívěšek vedle něj a připravili se na zaříkávání.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arinka ♥SB♥ Arinka ♥SB♥ | Web | 20. května 2009 v 18:43 | Reagovat

Páni, j to dobrý =) Moc hezky napsaný.. už se těším na další kapitolu =)
Kdo to píše?

2 !Lča !Lča | Web | 20. května 2009 v 20:43 | Reagovat

týjo más peknej blog...zaujal mě  :-)
a nakrmila sem ti příšerku  ;-)

3 Michelle-misa Michelle-misa | Web | 22. května 2009 v 17:00 | Reagovat

ahojky máš moooc hezůůů blogís nechceš se spřátelit????napiš mi pls na blog ahojky :-D

4 Lajheril Lajheril | Web | 26. srpna 2009 v 19:58 | Reagovat

Páni, to píšeš ty? O_O Je to vážně moc dobré... hodně dobré! A to říkám i přes fakt, že já normálně originální povídky na netu nečtu. Ale když jsem to otevřela, neuvěřitelně mě zaujal prolog, pak jsem zhltla 1. kapitolu a 2. na sebe nenechala dlouho čekat. Opravdu... D-O-K-O-N-A-L-O-S-T! Je to láska na první pohled. Nevím co dodat. Snad jen... Lino, netýrej mě prosím a přihoď sem novou kapitolu... PROSÍM! *psí kukuč*
A když to uděláš, určitě mi dej vědět na blog, jasné?! ;D Víš, netuším, kolik budu mít teď času na čtení a kontrolování blogů, ale... tebe chci číst.
Ale nejdřív musíš ty jasi něco napsat, že? =D
No nic...
Tvá Lajheril

5 Ferrity Ferrity | Web | 12. prosince 2009 v 20:55 | Reagovat

Teda, líbí se mi to. Tajemní cizinci, nebo kdo to je.. A Lina má nějaký artefakt, povídka má potenciál, jdu číst dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama