Prolog a Kapitola 1.

7. března 2009 v 22:21 | lina |  Životní prokletí - pomsta
Jsem měkká, hodná a kdoví co ještě. A proto jsem to povolila a taky možná proto, že to má budoucnost. Autorkou tohoto ovšem nejsem já, aby bylo jasno, takže případné urážky nesměřujte na mě:D
Měla jsem říct něco hezkého na úvod..no..popravdě tak nějak nevím co bych měla říct....
snad jen užijte si to a hlavně komentujte!


Prolog
Na začátku všeho času byl vesmír jen černý prostor, všude se rozprostírala temnota a odnikud nepřicházelo světlo, které by ji prozářilo. Veškerá energie se miliony let shromažďovala, až dala vzniknout první bytosti, v legendách známou jako Paradin. Vládl téměř neomezenou mocí, pomocí níž, začal formovat vesmír do stavu v jakém je dnes. Hvězdy, planety, měsíce, dokonce i malé úlomky, vznášející se v prostoru, jsou jeho výtvory. Před miliardami let měl vizi, vizi vesmíru, který chtěl vytvořit. Ten, který teď stál před ním, byl téměř identický. Jen život v něm nebyl takový, jaký si vysnil. Shromáždil všechny tvory na jedné planetě. Neúspěšně se snažil posunout jejich vývoj, ale oni zůstávali pořád stejní. Jeho neschopnost vytvořit myslícího tvora se měla stát i jeho zkázou, šílený ze všech pokusů se rozhodl použít zdroj své moci, aby jim vdechl skutečný život a uspěl. Trvalo to sice nějakou chvíli, ale všichni tvorové se pomalu začali přizpůsobovat, už to nebylo jen bezduché skořápky, získali duši. Ačkoliv Paradin uspěl, stvořil vesmír přesně tak, jak si na začátku předsevzal, zaplatil za to vším, co měl. Jeho tělo ztratilo soudržnost. Energie, která ho tvořila, se rozdělila a každá část si našla místo, kde mohla vyčkat, až se znovu spojí se zbytkem a Paradin se znovu zrodí. Většina se usadila v tělech lidí, ale pár i v rostlinách nebo dokonce v předmětech. Pokaždé když byla fyzická schránka obsahující část Paradinu zničena, ona energie se rovnoměrně rozdělila mezi zbývající Paradiny. Je to něco přes tisíc let od doby, co se Paradin rozplynul, nevyhnutelně se blíží den, kdy veškerá moc i vzpomínky Paradinu padnou do rukou jedné, tak prosté bytosti jako je člověk.


Kapitola první


"Jimmy, ty si blázen! Nevím, kde si tuhle knížku vyhrabal, ale jestli někdo z církve zjistí, že znáš takovou legendu, upálí tě na hranici. Tohle je kacířství!" Pronesl chvějícím se hlasem Ben. Rozhlédl se po krčmě, jestli je někdo neposlouchal, vypadalo to, že naštěstí ne.
"Rychle tu knížku schovej! Než ji někdo uvidí!" Cloumal s onou knihou a snažil se mu ji Jimmovi nacpat pod kabát.
"Klídek Bene, si hroznej posera, nikdo se o tom nedozví. Jen o tom neříkej mé sestře, ona je hrozně věřící." Uklidňoval ho Jimmy, když v tom ucítil něčí ruku, jak ho drží ze zadu kabát.
"Koho pak to tu máme? Malé sirotky? Copak to tu provádíte?" Byl to výběrčí daní pro církev. Zřejmě zaslechl něco z jejich rozhovoru, tak si přišel zkontrolovat, co se tu děje.
"Nic pane," ozvalo se dvojhlasně.
"Nic? A co to schováváš pod kabátem chlapečku?" Chytil Jimmovu ruku, odkryl kabát a uviděl knihu. Obal knihy byl prázdný, výběrčí ji otevřel, na okamžik se zahleděl do textu. V jeho výrazu se okamžitě projevilo zděšení.
"Stráže! Máme tu kacíře!" Ben, kterého nikdo nedržel, se okamžitě otočil a běžel ven zadními dveřmi, než se stráže prodrali přeplněnou krčmou k Jimmovi a výběrčímu, Ben byl dávno pryč.
"No to nevadí, stejně tu knihu měl tenhle," pronesl a zachichotal se výběrčí, hodil svůj dnešní úlovek směrem ke strážím, ať ho odvedou do vězení a nechají připravit hranici na zítřejší poledne.
Jimmy byl svázán a na uzlu jako pes veden za zástupem ozbrojenců směrem k místní vojenské posádce a žaláři. Po pár set metrech se výběrčí, který šel v čele zástupu, srazil s mužem středního věku oděným v temném plášti.
"Jak se opovažuješ zkřížit cestu božímu vyslanci!" Zařval okamžitě výběrčí. Byl o hlavu vyšší, než muž, do něhož narazil.
"Ty nejsi zdejší? Bůh už tě potrestal němotou, že se neomluvíš?" Pokračoval. Cizinec sundal kápi, která zakrývala jeho hlavu, pod ní se objevily černé rozcuchané vlasy sahající mu téměř po ramena. Pohlédl na muže, jenž ho zpovídal, v ústech na prázdno skousl, jakoby se něco snažil něco potlačit, nadechl se a promluvil,
"Promiňte, pane, přehlédl jsem vás. Nestojím o problémy. Odpusťte prosím." Tohle výběrčího překvapilo, nečekal od nějakého neupraveného cizince takovou slušnost.
"Bůh je milostivý, i my bychom měli být, pro tentokrát můžeš jít, příště si však dávej větší pozor, kudy kráčíš."
"Jistě, pane." Cizinec si opět zakryl tvář kápí a během chvilky zmizel v davu a Jimmiho eskorta se vydala znovu na cestu do vězení.

"Lino! Lino! Lino, kde si!?" Ben se snažil najít Jimmiho starší sestru v staré stodole, kde je pan Spencer nechává spát.
"Co se děje Bene?" Ozvalo se z vrchu velké hromady sena.
"Lino, musíme honem něco udělat! Jimmiho chytli s nějakou starou knížkou a chtějí ho upálit za kacířství."
"COŽE!? Ten blázen! Tisíckrát jsem mu říkala, ať nikomu neříká, že vůbec umí číst a ten blb dokonce vezme knížku sebou do města." Lina ještě ve spodním prádle seskočila z hromady sena na zem, navlíkla si kalhoty a hned po nich kabát. Svoje dlouhé hnědé vlasy stočila do drdolu a přikryla čepicí, na první pohled vypadala jako nějaký kluk, ale při bližším pohledu na její zašpiněné tváře jste poznali tvář dospívající dívky, její oči ladily barvou se vším ostatním, z dálky by se Lina mohla jevit jako hnědá skvrna.
Lina se pomalu uklidnila a uvědomila si, co dělá.
"Proč to ten blázen vyváděl? Co mám teď dělat? Prohřešil se proti církvi! I kdybych věděla jak ho zachránit, nesmím."
"Zbláznila si se, Lino? Je to tvůj bratr! To ho necháš upálit na hranici? Jen proto, že si přečetl nějakou knížku?"
"I kdybych chtěla, tak ho zachránit nemůžeme. Chceš se snad vloupat do vězení? Než se přiblížíš na sto metrů, chytnou tě a zavřou taky."
"Ale nemůžeme ho tam přece nechat umřít! Upálit."
"Budeme muset. Smrt na upálením ho očistí od všech hříchů, aspoň to nám může být útěchou."
"Ty těm žvástům fakt věříš?"
"Samozřejmě. Jak jinak vysvětlíš moc, kterou mají představitelé církve?"
"To nevím, ale to že tě plameny očistí od hříchů je výmysl. Dokud mi někdo nedá důkaz, neuvěřím tomu!"
"Věř si, čemu chceš, ale každý si odpykáme za naše volby," volala za sebou Lina a odcházela do města. Zamířila si to přímo do kasáren.
Ben ležel na seně a přemýšlel, jak by mohl zachránit Jimmiho. Věděl, že musí přemluvit Linu, sám nic nezmůže, ale jak.
"Bene!" Linin hlas ho vytáhl z myšlenek, bezmyšlenkovitě seskočil z hromady sena. Během letu však uviděl, že Lina není sama. Doprovázeli ji dva ozbrojenci. Jakmile Ben dopadl na zem, už ho svazovaly.
"Výborně slečno, pomohla jste dopadnout kacíře, bůh vás ochraňuj."
"Lino! To nemyslíš vážně! Myslel jsem, že jsme kamarádi." Křičel zoufale Ben.
"To jsme. Chtěl si dokázat, že plameny tě očistí od hříchů, tohle je jediný způsob. Sbohem Bene." Lina zůstala ve staré stodole úplně sama. Její bratr a jejich nejlepší kamarád čekali na popravu v plesnivých celách a Lina přemýšlela o tom, co se přihodilo a jak se zachovala. Neměla ani tušení. Co se právě děje ve vězení. Nikdo kdo zažil mučení kacířů, dosud nepřežil, poprava je čekala hned druhý den. Zatím co ti dva zažívaly nesnesitelnou bolest, přáli si, aby už byli mrtvý, Lina zavřela oči a pomaličku usínala.

Ráno se probudila s úsvitem a čistou hlavou. Uvědomila si, jak strašnou chybu udělala a rozhodla se, že se přimluví u inkvizitora za propuštění Bena a Jimmiho. Popadla kus chleba a spěchala do města, nejbližší cestou ke kostelu.
Právě když probíhala kolem místního kovářství, všimla si výběrčího, který byl za zatčením Bena a Jimmiho, jak vzcházel do kovářství. Okamžitě se zastavila, přistoupila blíž k ozbrojencům čekajících, až se jejich opět vyjde ven. Lina zatím přemýšlela, co mu řekne, aby zachránila svého bratra a kamaráda.
"Áu, dívej se, kam jdeš!" Řvala zvedající se Lina, na muže v černém plášti, která ji srazila do bláta. Ten se jen otočil a beze slova pokračoval dál, vešel do dveří z, kterých hned vyšel výběrčí. Uviděl holku válející se v blátě. Hned ji poznal, byla to ta, co mu včera napráskala jednoho kacíře. Hned se jí zeptal.
"Lino? Copak tě sem přivádí?"
"Pane, potřebovala bych si s vámi promluvit." Na jeho se objevil ďábelský usměv a v jeho mysli se vytvořil plán jak si zpříjemnit den.
"Beze všeho, ale ne zde. Jsi celá od bláta. Následuj mě do kasáren a můžeš mi říkat Edwarde." Linina nálada se okamžitě zpravila, těšila se na to, jak všechny zachrání. Celý průvod s výběrčím a Linou v čele, se vydal do kasáren.
"Tak mladá slečno, tady máte šaty na převlečení a ve dveřích za vámi je koupelna. Umyjte a oblečte se do těchto šatů. Musím odevzdat daně do pokladny, potom si vyslechnu, co máte na srdci."
"Děkuji, Edwarde."Lina s nadšením popadla růžové šaty a zmizela v koupelně, takové šaty na sobě ještě nikdy neměla. Pan Edward musí byt neuvěřitelně zbožný člověk, když mě takhle pohostí, pomyslela si. Edward rychle odešel s měšcem plným peněz do pokladny, aby mohl peníze uložit a věnovat se svému hostu.
Lina byla z koupelny unešená, teplá voda, voňavá mýdla nic takového nikdy předtím neviděla. Celá se namydlila, ponořila do teploučké vody a začala si broukat. Po půl hodině už ji voda začínala studit, tak rychle vyskočila, popadla nejbližší ručník a zabalila se do něj. Byl úžasně heboučký, nemohla se ho nabažit, ale v tom uslyšela kroky na chodbě. Lekla se, aby ji Edward neuviděl jen v ručníku.
Rychle se osušila a vklouzla do připravených šatů, cítila se jako pravá dáma, vlasy si párkrát prohrábla kartáčem a podívala se do zrcadla. Skoro se nepoznala. Tohle nebyla ta špinavá holka, co chodívala oblečená jako kluk. Vypadala jako skutečná dáma, její mírně kudrnaté vlasy, co jí sahaly, až pod ramena se leskly. Šaty jí seděly, jako kdyby byli šité na míru. Povzdechla si a vy šla z koupelny čekat na Edwarda, ale ten nepřicházel. Procházela si pokoj a zkoumala obrazy na stěnách. Když si prohlédla každý obrazu v pokoji, přistoupila k oknu, otevřela ho a vyhlédla na město.
Celé město bylo šedé, jen stromy na obzoru a kostel vyčnívaly. Sklonila svůj pohled dolů na dvůr kasáren, byla v prvním patře a kousek pod oknem, kde stála, byla postavena ztrouchnivělá bouda.
"Odpusťte, slečno Lino. Musel jsem něco projednat s Knězem, doufám, že jste nečekala příliš dlouho." Lina se otočila a za ní stál Edward.
"Vůbec ne Pane, máte nádherné sídlo." Sklonila hlavu jako by se chtěla uklonit.
"Říkal jsem, že mi můžeš říkat Edward a ty poklony taky nejsou nutné. Posaď se tady a řekni mi, co máš na srdci dítě."
"Ano Edwarde." Oba se posadili do křesel a Lina začala.
"Chtěla bych se přimluvit za ty dva hochy, kteří byli obviněni z kacířství. Oni nejsou zlý, jen na okamžik sešli z cesty boží. Prosím, Pane Edwarde, nemohl byste jim pomoci?"
Ten se zamyslel, mohutně si povzdechl a zatím co si přisunoval křeslo blíž k Lině řekl: "No, něco bych udělat určitě mohl." Položil ruku na Linino stehno.
"Ale záleží na tvé spolupráci." Lina nevěděla, co se děje, byla absolutně zmatená, nevěřila, že boží sluha by ji mohl takhle osahávat.
Edward se zvedl a přiblížil se k Lině, jednu ruku posunoval dál pod šaty, druhou ji podržel obličej a chtěl ji políbit. Když ale Lina ucítila, kam až Edward posunul svou ruku pod jejími šaty, instinktivně vymrštila nohu a nakopla ho, vší silou ho odstrčila do křesla, vyskočila, popadla ozdobný nůž, ležící na stolku se postavila za svoje křeslo.
"Ty malá kurvo! Myslíš si, že mě můžeš takhle odbýt?"
"Pane, ale tohle je proti církevním nařízením!" Edward seděl svíjeje se v křesle a držel si rozkrok.
"Koho zajímaj, nějaký nařízení! Neříkej mi, že ty těm žvástům věříš. Teď už je to stejně jedno, půjdeš dneska na hranici se svejma kamarádíčkama!" Lina se celá rozechvěla, rychle se rozmýšlela co dělat.
"Okno!" Vzpomněla si, otočila se a okamžitě vystartovala vstříc oknu, ani na chvíli nezaváhala a vyskočila na střechu chatrče a z ní na zem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se povídka?

hej, mezec! 85.7% (18)
ještě je co zlepšovat 9.5% (2)
ne, hrůza 4.8% (1)

Komentáře

1 Arinka Arinka | Web | 8. března 2009 v 8:49 | Reagovat

Wow, to bylo skvělý! Když jsem četla ten prolog, tak jsem si říkala, že nic moc, ale potom mě to úplně chytlo =) Už se moc moc těším na další kapitolu!!! =) Fakt to je skvělý!! =)

Jo, a kdo to teda psal?

2 Arinka Arinka | Web | 8. března 2009 v 18:11 | Reagovat

Ahoj, napsala jsem další kapitolu Winner, tak jestli se ti chce, můžeš si jí přečíst, byla bych moc ráda =)

http://arinkax.blog.cz/0903/5-kapitola

Měj se krásně, pa =)

PS: už jsem poslala dopis, přišel ti? jestli ne, tak v pondělí by měl přijít =)

3 Samie-chan ♥ Tvoe SB a DNAfill xD Samie-chan ♥ Tvoe SB a DNAfill xD | Web | 10. března 2009 v 21:37 | Reagovat

Obíhám SB.. :))

4 wlkeR wlkeR | Web | 11. března 2009 v 18:53 | Reagovat

Hm, prolog vypadal pak zajímavě, ale 1. kapitola je dost "o řeči," dál jsou tam chyby jak gramatické, tak faktické (kdy lidi pochopí, že jednotka metr je sice z roku 1797, ale třeba v Anglii, odkud se tahle povídka jeví pocházeti, jí dodnes nepřijali za vlastní.)

5 Ferrity Ferrity | Web | 12. prosince 2009 v 20:41 | Reagovat

Zajímavé. Na netu čtu především HP povídky a toto se jeví jako příjemná změna.. Děkuji za komentáře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama