Štěstí v neštěstí (spíš neštěstí, alespoň podle mě)

6. července 2008 v 19:39 | lina |  Glosa(y)
Já vím, že bych neměla, ale nemohla jsem si pomoct. Dobře uznávám, své MSky až na pár vyjímek mám ráda. Nepíšu nijak světoborně, což mi říkat nemusíte. Já to vím. Tahle slečna si o to říkala. Má sice krásný design na blogu, ale to ji neomlová, ani ten nápad na povídku není zlý..mno... A jak známo mě není nic svaté. A taky se se krapet nudím, spisovatelskej zásek. No, dost bylo keců. Dovolte mi vám představit slečnu Maghdullku a její povídku o jednom prologu a jedné kapitole, myslím, že hodlá pokračovat....

Procházela jsem se po úzké cestičce.Všude kolem se procházeli masoví vrazi a čekali na vhodnou příležitost lidé.Lidé, kteří ke mně zvedali oči a upřeně se na mě dívali, jako bych byla nějaké zvíře v zoo to mě přivádí k otázce zda nejsi.Mě to ovšem bylo v tuto chvíli jedno.Hlavu jsem měla zaplněnou samými otázkami.Co se mnou teď bude? Nic..Kam půjdu? Do hrobu!Budu se moci rozhodnout jak chci, nebo to za mě udělají jiní? Udělám to já!Samé otázky a žádná odpověď. Vždyť jsem ti odpověděla...Pomalímhrubkááá krokem sem došla na místo kam jsem celou dobu směřovala své kroky vidíte to co já???.Zastavila jsem.Stála jsem před hrobem lidí, kvůli kterým se sem dnes všichni vydaly.



Dorothy Lastrange-Potterová & Derek Potter



1939-1975 1938-1975



Kvůli lidem, kteří byli moji rodič on měl totiž taťka dvě hlavy a byl hermafrodit...Byli.Zemřeli, když plnili jeden z úkolů Pána zla.Stejně jako oni jsem se měla stát malým smrtijedem.Já ovšem nikdy nechtěla.Možná jsem měla podobný názor jako ON, ale nikdy bych se nesnížila k tomu, abych někomu sloužila jako pes.Nato jsem byla moc hrdá.A MS silná a dokonalá, že se vzepře i slavnému Voldymu.



Jediné proč jsem litovala že jsou mrtví bylo, že jsem nevěděla jestli zůstanu v Kruvalu.Nezůstaneš o co?Miluju tu školu nadevše.Je to sice chlapecká škola,(jsem tako jediná holka)čárka ale o to víc tam jsem raději.Nikdy jsem se moc nebavila s holkama a tady se o navazování přátelství s nimi nemusím zahazovat. Naposled jsem se podívala na hrob rodičů.Pak jsem se otočila a začala odcházet. Jak se začíná odcházet?



Teda chtěla jsem odejít.Někdo mě chytil za rameno, pod krkem jsem ucítila nůž, a pak ten někdo udělal výmluvný pohyb zprava doleva a já cítila jak na mou bílou košili stéká karmínově rudá krev..Podívala jsem se na něj.Muž s dlouhým prošedivělými vlasy a vousy, se na mě přátelsky díval přes půlměsícové brýle.Profesor Brumbál řekl : "Konečně je mrtvá.".Jak jinak.Čekala jsem že mě navštíví a bude si se mnou promluvit, o tom, co se mnou bude nadále.On mě chce poslat k mými jedinými žijícími příbuznými.Potterovi.V Anglickém nepíše se tam náhodou malé a? čarodějném světě známá rodina.Otcův bratr bystrozor, jeho žena lékouzelnice.To mluví samo o sobě.To je totiž egoismus. Mluví to samo o sobě, přičemž tedy i věci můžou být egoistické..Já k nim ale nechtěla jet, to já bych hned jela:-D jejich syn James a ten jeho otravný kamarád Sírius sířící tu sírou Black…Viděla jsem ho jednou, když jsem je potkala na příčné ulici kde jsem nakupovala,jé hele mezera a to mi stačilo.Věděla jsem jistě že nikam nepojedu a zůstanu v domě, který jsem zdědila po rodičích.Nikdo mě odtud nedostane!To samé jsem řekla i Brumbálovi. Jo říct mu to můžeš, otázka je jestli tě bude poslouchat.




***





Teď sedím u sebe v pokoji na posteli a dobaluju si poslední věci.Zhruba za pět minut pro mě má přijet Brumbál, aby mě odvezl k Potterovým...Točárka že tam nechci asi nikoho nezajímá.Jak to víš??Naposledy jsem se svýma tmavě hnědýma očima podívala z okna do zahrady.Dívala jsem se tak do doby, než se rozezněl zvonek dole v hale.Pomalu jsem tam došla a snažila se zapamatovat každičký kousek domu.Chtěla jsem se s ním tak rozloučit.A domeček udělal pápá Každý rok sice jezdím na deset měsíců do Kruvalu, ale vím že se sem hned jak začnou prázdniny vrátím.Teď sem neměla nic jisté.Ani to jestli se do 5.ročníku v Kruvalu vrátím. Jak jsem řekla, nevrátíš.



Dole už čekal profesor Brumbál.Kouzlem tam přenesl moje kufry a tak jsem už mohly vyrazit.S úsměvem se na mě podíval.



"Vidím že už jsi připravena zemřít.K Potterovým se dostaneme pomocí letaxu."oznámil mi a kývl ke krbu v hale.Tsss…jako bych nevěděla kde máme krb tuším pokus o sarkasmus.Pouze jsem na něj kývla, vzala si do hrsti letax a vstoupila do krbu.Naposled jsem věnovala pohled mému rodnému domu.Pak už jsem vykřikla adresu domu Potterových a zelené paprsky mě pohltili.ty paprsky, jako ty hrady, tudíž pohltily.
Nebojte já si té malé příčné ulice taky všimla, jen jsem na to nechtěla poukazovat...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia.sweet Mia.sweet | Web | 6. července 2008 v 21:14 | Reagovat

Máš u mě chibika ...

2 Petr Petr | Web | 7. července 2008 v 9:55 | Reagovat

Máš u mě diplom zůčastněte se v bleskovce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama