Ne že by to někdo četl...

30. ledna 2017 v 17:45 | lina |  Smysluplnější hlody
...ale, abych nenechala blog ležet jen tak ladem. Co je u mě nového?
  • začala jsem zase chodit do školy : konkrétně na knihovnictví, neb dodělat si titul, který není DiS :D právě jsem dokončila zkouškové a fuj teda, vůbec se neumím učit už.
  • začala jsem pracovat na plný úvazek : Ještě se s plným úvazkem moc nekamarádíme, ale já na to přijdu. Práce mě totiž baví, tak si ji chci udržet a zdokonalovat
  • stěhovala jsem se : konečně jsem se přestěhovala do bytu, který má zastávku přímo naproti.
  • pořád koukám na seriály : sice mě poslední dobou málo, co baví, ale téhle záliby se nevzdám
  • pořád šílím po korejských telenovelách : yep a nejspíš mě to do konce života nepustí
Tak to je snad všechno. Mějte se krásně a užívejte života.
Pac a pusu, lina
 

Humbook (2016)

16. října 2016 v 22:55 | lina |  Ze života studentky
O Humbooku jsem se dozvěděla vlastně náhodou a asi bych na něj ani nešla, nebýt kamarádky a toho, že mi vrazila knížku od Ruty Sepetys a uplatkové muffiny. A tak jsem si ten lístek koupila a když už, tak už. Takže jsem šla rovnou pro VIP vstupenku.



Festival se konal 15. října v sále Elektra, který jsem si nakonec musela vygůglit, protože pořád nevím, kde co v Praze je :D A hned na začátek bych chtěla podotknout, jestli pořádáte nějakou akci, místo, kde to uspořádáte je klíčové. Můžete mít nadupanej program, ale pokud se bude konat v rozích otevřené haly, kde kolem chodí a povídá si 100 lidí, tak z toho nikdo nic mít nebude (ani když bude přednášející mluvit do mikrofonu, ale možná ne každej je hluchej jak já :D). Krom zmíněných výklenků program probíhal ještě ve velkém sále, mohli jste si vyzkoušet únikovou místnost, stánek tam měla Městská knihovna a Dobrovský, kde jste si mohli koupit knížku.

Každopádně jsem byla krom prostor, docela zklamaná i z toho slibovaného VIP balíčku. Ten obsahoval dvě knihy, jedna od Fragmentu a jedna od CooBoo, diář, časopis Pevnost, sleva na knihy, sleva a propiska do AquaPalace, placka Humbook. COž nezní tak špatně, že? Jenže ta kniha od CooBoo byla Stránky světa. A ty už mám doma. Šla jsem si pro ně už druhej den po vydání, protože Kai Meyer je můj oblíbenej autor!! Když jsem se jen tak z legrace zeptala jestli tam nemají náhodou nějakou jinou knížku, nebo jestli se to nedá vyměnit, dívali se na mě, jak kdybych je požádala o ledviny. Pro příště bych třeba ocenila balíčky dva, kdyby se náhodou stalo něco podobného. Přece jsem nebyla jediná, kdo tu knížku teď má dvakrát. On tam vlastně byl ještě jeden balíček pro blogery, který obsahoval to samé + reading copy of Iluminae, které vychází 7. listopadu.

Ale abych jen nekritizovala. První program na kterém jsem byla bylo Jak se vaří kniha, kde jsem si trošku připadala jako ve škole, zvlášť u slidu o částech knihy :D, ale vyhrála jem knížku! Highlight toho dne byla rozhodně Ruta Sepetys, která je úžasná. I když v sále, kde se beseda konala bylo nedýchatelno. Splnila jsem prvotní účel a nechala si od ní podepsat knížku a překvapivě jsem ze sebe i vymáčkla, že pracuju v knihovně, když se zeptala co dělám :D Teda potom, co jsem si vystála frontu, jsem skoro u stolu, jeden člověk přede mnou a autogramiáda byla přesunuta na schody, kde jsem si teda vystála další frontu. Díky bohu za Lloyd čaje, které se tam rozdávaly. Po Rutě měl besedu Christopher Paolini, ale to už jsem mazala domů (a do sprchy).

Humbooku hrozně fandím. Je to úžasný nápad, který se může snad jen zlepšovat. Takže ať se o něm mluví. Pokud někdo touží po fotografiích, odkazuju vás na článek od Syki (Rutu jsem fotila já :D).

Dramaworld (2016)

31. května 2016 v 14:32 | lina |  Seriály
Ať už korejská (nebo jiná asijská dramata) sledujete nebo ne, určitě jste si někdy představovali, jak by to vypadalo, kdyby jste se dostali přímo do toho či onoho seriálu. Neříkejte, že ne! Já to vím! Jenže to většinou opravdu skončí jen u těch představ (a v mém případě nadávek na adresu nespolupracujících hrdinů). A zatímco vy, si to jen představujete, Claire, hrdinka minisérie Dramaworld si to prožila.

Claire je typická zažraná fanynka. Její životní náplní je sledovat svého oblíbence v cestě za láskou, ať už je to drama historické, moderní nebo futiristické. A vzdychat. A představovat si. A naprosto nevnímat realitu. Poznává se někdo?

Dokud jednou když uklízí, při sledování nejnovějšího dílu Taste of love, neuklouzne na mokré podlaze a kouzlem se nepřenese mezi hlavního hrdinu a hlavní mrchu, která se ho snaží políbit. Claire svoji novou situaci samozřejmě zvládne, jak nejlépe umí, omdlí.

Takže vítejte v Dramalandu, kde klišé potkává klišé a kde postavy, jakmile dohrají svoji část, ztratí paměť a začnou hrát svoji další roli. A kde nic není náhoda, protože na ty tam mají lidi. Claire se má stát jedním z nich, protože v Dramalandu
se děje něco velmi špatného.

Kimchi slap!!!

Pokud jste si někdy dělali seznam všech klišoidních věcí, které se v dramatech objeví, můžete ho směle vzít a začít odškrtávat. Od shower scene hlavního hrdiny, přes flashbacky po opilecká vyznání. Všechno to tam je. osobně jsem se docela bála, jak celé "američani zkoušej udělat drama" dopadne, protože už jednu špatnou zkušenost máme americký boys over flowers, ale byla jsem přijemně překvapena a na konci jsem se stejně jako tisíc dalších fanouškou domáhala season 2. Nevím, jak to vzali Korejci, protože koneckonců si to z nich celé tak trochu utahuje, ale pro nás ostatní je to poklad.
 


Bude ze mě baletka

9. března 2016 v 9:48 | lina |  Smysluplnější hlody
Na začátku roku jsem si řekla, že takhle už to dál nejde a přece nebudu sedět sama celej večer na prdeli, cpát do sebe brambůrky a koukat na korejský seriály, který vám akorát pletou hlavu nesmyslama, že všichni chlapi mají úžasný břišáky a i když jim na 2 roky odletíte, tak vás stejně budou milovat. A tak jsem hledala nějaké cvičení, ale nebyla bych to já, kdybych si to nějak zkomplikovala.



Zpátky na místo činu aneb Advík 2015

4. srpna 2015 v 17:05 | lina |  Smysluplnější hlody
V neděli jsem zrovna neměla dobrej den. Fakt, že ne…no a odnesl to report z Advíku, nebo ne? No prostě jsem se to rozhodla pojmout jinak. Nebudu vám vypisovat, co se mi líbilo, ale spíš, co se mi nelíbilo.


(plyš, všude plyš)

A bylo to legendární (FF 2015)

15. července 2015 v 16:43 | lina |  Smysluplnější hlody
Můj první festival fantazie se dá popsat jen jako úspěch. Viděla a slyšela jsem toho mraky, stihla si zahrát jak deskovky, tak i videohry, seznámit se s pár lidma, popovídat si, nezbláznit se. Často jsem chodila na kávu, pila matcha tea, četla.



Další články


Kam dál